Elektromobilita

Elektromobily v ČR: Co nejvíce brání jejich většímu rozšíření na našich silnicích?

Předseda Asociace pro elektromobilitu ČR, Jaromír Vegr, si myslí, že za malý počet elektrických vozítek na českých cestách může nedostatečné informování veřejnosti. „Je nás málo a děláme propagaci zadarmo na úkor rodin, dovolené apod.“ říká. Jak na současnou situaci nahlíží dalších 10 řidičů elektromobilů? Třeba jeden z nich, Vít Ožana, vidí řešení v častějším pořizování ojetých elektroaut.

Elektromobily v ČR: Co nejvíce brání jejich většímu rozšíření na našich silnicích?

Úvodní fotografie: Daimler AG

Otázka:

Co v současnosti považujete za největší překážku pro větší rozšíření elektromobilů?

Odpovědi od řidičů elektromobilů:

Největším problémem je podle mého názoru obchodní politika výrobců.

Největší překážkou je neochota výrobců k nám dovážet a prodávat elektromobily. Jako zástupné a velmi časté argumenty slýchám vysokou cenu a krátký dojezd. Jenže když se člověk baví s výrobci, tak najednou zjistí, že zájemci jsou, ale auta nejsou a z toho pramení dlouhé čekací lhůty.

Vysoká cena nových vozů na baterku, nedostatečná šířka nabízených modelů. Řešením je snížení nároků a koupě ojetého elektromobilu.

Největší překážkou rozšíření elektroaut je pohodlnost a vzdání se různých nevýhod, kterým elektromobil trpí, tj. špatná infrastruktura, cena vozu, dlouhý čas při "naplňování nádrže", omezené používaní klimatizace a topení atp.

O elektromobilech lidé tolik neví, proto je nekupují

Pravděpodobně se shodnu s většinou, když zmíním vyšší cenu, nižší dojezd a omezené možnosti dobíjení. Já osobně to vnímám trochu jinak, ale pro člověka, který považuje za standard dojezd na jednu nádrž třeba 1 000 km, její doplnění za 5 až 10 minut a u nižší/střední třídy očekává cenu do 400 až 500 tis. Kč, elektromobil zatím není.

Nabízejí se sice otázky, kolik lidí reálně potřebuje ujet 1 000 km bez zastávky, jestli nemají možnost dobíjení doma (stačí běžná zásuvka), v práci nebo třeba oblíbeném obchodním centru, nebo jestli prostě nejsou ochotni obětovat pár minut navíc u rychlodobíjecího stojanu, během kterých si třeba vyřídí emailovou korespondenci.

Neinformování veřejnosti. Je nás málo a děláme propagaci zadarmo na úkor rodin, dovolené apod.

V první řadě nedostatečnou informovanost lidí o tom, že elektromobily vůbec existují, co vlastně elektromobily umějí a často i neochotu připustit, že pro někoho může už dnes tato alternativa fungovat. Za druhé je to slabá podpora státu, ale i regionů a měst samotných, která by se sama nejvíce měla snažit o to, aby se v nich obyvatelům i návštěvníkům dýchalo lépe.

Zajímavé je, že pokud se bavíte s potenciálními uživateli elektrických aut, tak to vypadá, že všichni jezdí pravidelně každý týden na Gibraltar. Naštěstí to není jen naše specifikum, ale obecný strach z nové technologie, založený na absenci praktických zkušeností s elektrickými auty.

Jako Asociace připravujeme návrh zákona o bezemisní mobilitě, kde se řeší např. součinnost ze strany municipalit, aby skutečně každý mohl dobíjet v místě svého bydliště, což je dnes největší překážkou pro potenciální majitele elektrických aut. Chybí také plánování pro ultra-rychlé stanice, protože ty není možné postavit všude a auta s nabíjecím příkonem 350 kW tu budou dříve, než se v této věci ze strany distributorů nebo státu něco udělá.

Pokud se zamyslíte nad skutečnou cenou litru benzínu nebo nafty, tak musí být každému jasné, že většina z čtenářů jezdí na krátkodobý ekologický úvěr, který je úročen podobně jako krátkodobé půjčky. Absorbovat ekologické škody, které jsou způsobeny např. vypuštěním cca 2 kg CO2 z každého litru benzínu, bude v budoucnu stát i při masovém nasazení kolem 45 Kč a to se nebavíme o ostatních látkách, které jsou karcinogenní a poměrně těžko vratné. Je to podobné, jako bylo přidávání olova do benzínu. Jezdil by dnes někdo na olovnatý benzín?

Vysokou cenu elektrických vozů a nedostatečnou nabíjecí síť.

Pět let neplnění vládního programu o alternativní dopravě, kdy každé ministerstvo již mělo nakupovat pouze vozy na alternativní paliva. Klidně i na plyn, nejen elektromobily. Tento úkol, bohužel nijak nepostihovaný, neplní žádné z nich. Těžko pak něco takového chtít po městech a obcích, kde úspěchem je už zřízení nonstop veřejné elektrické zásuvky zdarma pro nabíjení elektrokol, nouzově elektromobilů. Viz v září Slavkov a Hrabyně na Opavsku.

Nissan Leaf: Prakticky neexistující infrastrukturu pro auta s dojezdem do 100 km, takže cena vyhovuje, ale nevyhovuje infrastruktura.

Tesla: Vysokou cenu auta. Tady pro změnu infrastruktura vyhovuje, ale nevyhovuje cena.

Za pomoc s přípravou seriálu děkujeme Radovanu Burkovičovi z Asociace pro elektromobilitu České republiky.