Elektromobilita

V Česku chybí rychlonabíjecí stanice pro elektromobily. Máme jich jako šafránu, říká řidič

Jezdit s Teslou po západní Evropě je kvůli dostupným rychlonabíjecím stojanům Supercharger lahoda. Lebedit si v kvalitní síti dobíjecích stanic pro běžné elektromobily mohou ale třeba i Slováci. Co vadí mnoha českým řidičům elektrických vozidel? Různé požadavky při placení za nabíjení u různých provozovatelů dobíjecích stanic i nedostatek rychlonabíječek. Co dalšího lze u nás zlepšit?

V Česku chybí rychlonabíjecí stanice pro elektromobily. Máme jich jako šafránu, říká řidič

Úvodní fotografie: Tesla

Otázka:

Jak vám vyhovuje současná dobíjecí infrastruktura v České republice? Můžete ji porovnat třeba se zahraničím? Co u nás funguje, nefunguje?

Odpovědi od řidičů elektromobilů:

V žádném případě mi infrastruktura nevyhovuje. Porovnání se zahraničím je jako nebe a dudy nebo tisíc ku jedné.

Česko na tom s ohledem na síť dobíječek není nejlépe, ale ani nejhůře. Třeba proti obrovskému Polsku nebo Maďarsku jsme na tom lépe, proti Rakousku, Německu nebo dalším západním zemím pochopitelně výrazně hůř. Dnešní síť nabíječek už se nicméně blíží do stavu, kdy je možné jezdit po celé republice téměř bez omezení či nutnosti nějak složitě plánovat.

U nás mi chybí zejména rychlonabíjecí stanice na dálnicích. Například v sousedním Německu najdete Superchargery od Tesly, které od sebe nejsou vzdáleny více než 100 km a jsou umístěny zásadně mimo města v dosahu občerstvení nebo jiných služeb. Také u nás zaostává dovoz a nabídka elektromobilů. Navíc rádoby odborníci, kteří vystupují v médiích, mlží a stále jen čekají na dotace na pořízení elektrického vozu.

Mě vyhovuje, ale např. v Praze jsou již občas fronty. Nefungují sliby a činy organizací, které dostávají dotace, ale nabíjecí stanice jim morálně stárnou ve skladu.

Inspiraci pro kvalitní síť nabíječek můžeme hledat na Slovensku

Myslím si, že máme stále co zlepšovat. Ale pro začátek to není tak špatné, jak se může zdát. Např. slovenskému poskytovateli GreenWay se podařila vybudovat fantastická páteřní síť, díky které může člověk i s tím nejslabším elektrickým autíčkem (např. Peugeot iOn) bez problémů projet celou zemi. Sám jsem si to letos vyzkoušel o prázdninách.

Nevýhodou u nás je nejednotná přístupová síť poskytovatelů. Každý poskytovatel vyžaduje svoji RFID kartu, čip či jiné oprávnění. Pokud by se to podařilo sjednotit, např. přes platbu kartou nebo jiný podobný systém, bylo by to skvělé a zařadili bychom se mezi moderní země.

Dokud se nezapojili soukromníci, tak nevyhovovala vůbec. Politici říkají nabíječka obyčejným zásuvkám s výkony do 22 kW, zabalenými do hezkého kabátku, aby se bylo před čím vyfotit. To ale má většina lidí v každém rodinném domku, obyčejnou zásuvku (3,6 kW) nebo červený pětikolík (11 nebo 22 kW). Rychlonabíječek, s výkony okolo 50 kW, je u nás jako šafránu. Navíc velmi nerovnoměrně rozmístěných, někde dost, jinde nula.

Porovnáme-li se třeba se Slovenskem, tak tam od května 2014 funguje síť Greenway, postavená kolem všech hlavních tahů tak, že k nejbližší rychlonabíječce to máte vždy 50 až 80 km odkudkoliv v zemi. Mají jich 31 a dále houstne, což je ten hlavní rozdíl oproti ČR.

Nabíjecí infrastruktura je v současnosti stále ještě nedostatečná, přestože už alespoň ve velkých krajských městech jsou vybudované rychlonabíjecí stanice. U malých elektromobilů s dojezdy 130 km (léto) a 100 km (zima) je potřeba vybudovat infrastrukturu rychlých nabíjecích stanic v rozteči 60 až 80 km.

Zde je třeba upřesnit, že v případě rychlonabíjení je možné elektromobil dobíjet pouze do výše 80 %. Do výše 100 % to pak lze pouze klasickou nabíjecí zásuvkou a palubním nabíječem elektrovozu.

Infrastruktura se každým rokem zlepšuje a s nárůstem počtu elektromobilů se musí stále posilovat a zahušťovat. Do zahraničí nejezdím, ale podle map dobíjecích stanic je tam situace určitě lepší.

Majitelé Tesly si na západě Evropy užívají Superchargerů

Myslím, že dobíjecí infrastruktura v ČR zhruba odpovídá aktuálnímu počtu elektromobilů. Nicméně, pokud má být nový potenciální majitel elektromobilu motivován k jeho koupi, musí stanic přibýt, speciálně na místech, která umožní bezproblémové cestování napříč celou republikou. Stejně tak by prospělo sjednocení přístupu ke stanicím, aby nebylo potřeba pěti různých čipů a dalo se za dobití platit klasickou platební kartou nebo třeba skrz aplikaci ve smartphonu.

V zahraničí mám zkušenosti především se Superchargery, které jsou velkou výhodou Tesly. Stejně jako auto, fungují online, takže vidím v reálném čase všechny stanice i jejich aktuální obsazenost.

V Evropě jich najdeme už přes 1 000 (u nás zatím dva) situovaných především na západě Evropy. Na každé této stanici je většinou okolo 8 stojanů. Jsou k dispozici nonstop, bez nutnosti vozit s sebou jakoukoliv kartu nebo čip, kabel či redukci. S ostatními dobíjecími stanicemi se pak spíš jen náhodně míjím; častěji než v ČR, ale konkrétní rozdíly nemohu objektivně posoudit.

Nissan Leaf: Infrastruktura pro auta s dojezdem do 100 km v ČR prakticky neexistuje. Rychlonabíjecí stanice jsou zatím příliš daleko od sebe. Navíc jsou schovány ve městech, místo aby byly budovány u hlavních silnic. Za funkční považuji informace o nabíjení sdružené na evmapa.cz.

Za nefunkční považuji informace uváděné z ČEZ a PRE, kde není vidět, které nabíjecí stanice jsou v provozu, resp. které jsou obsazené. Pro mě je nepoužitelná taky síť nabíjecích stanic ČEZ, protože na ni potřebujete čip, za který je nutné platit tisíce ročně. V praxi bych jejich nabíjecí stanici využil jen párkrát za rok, a přitom bych odebral elektřinu za několik desítek, maximálně stovek korun, což je ekonomicky nesmyslné.

Tesla: Síť Superchargerů, kterou buduje výrobce auta je vynikající. Už teď mi umožňuje prakticky volný pohyb nejen po ČR, ale po skoro celé Evropě. Ještě letos přibude Supercharger u Olomouce, což pro Tesly vytvoří prakticky postačující nabíjecí infrastrukturu i pro lidi bydlící na opačném konci ČR.

Za pomoc s přípravou seriálu děkujeme Radovanu Burkovičovi z Asociace pro elektromobilitu České republiky.