Svět se radikálně změní díky novým technologiím. Žijeme v přelomové době, říká vizionář
Auta bez řidičů na silnicích, v každé domácnosti malá minielektrárna, konec nudné práce za pásem, i tak si blízkou budoucnost představuje Jiří Kůs, technik a současně i psycholog, který v Česku propaguje využívání nanotechnologií. Ptali jsme se, jak moderní technologie promění naše životy. Přichází totiž 3. průmyslová revoluce a nic už nebude jako dřív. Zjistěte, jestli se máme těšit, nebo se bát.
Fotografie: Autor Jiří Koťátko
Zapomeňte na katastrofické scénáře, které známe z hollywoodských trháků. Svět budoucnosti, který už se nám rýsuje před očima, totiž podle vize Jiřího Kůse vypadá vlastně optimisticky.
Třetí průmyslová revoluce
Koncept Jeremy Rifkina, který publikoval ve své knize The Third Industrial Revolution v roce 2011. Díky rychlému technologickému rozvoji v komunikaci (internet věcí a sdílení všeho v síti), dopravě (autonomní vozidla bez řidičů), energetice (domácí výroba z obnovitelných zdrojů téměř bez nákladů) a ekonomice (ústup masové výroby díky levné tvorbě věcí z domácích 3D tiskáren a častější zapojení robotů do práce) se dramaticky promění život lidí. Soukromé vlastnictví nahradí přístup k sítím a službám. Lidé budou více sdílet nápady i věci. Práce se přesune do kreativnějších odvětví a monotónní úkoly přenechá strojům. Energie i informace budou zdarma.
Vizionář, který se vyzná v elektrotechnice i sociálních vědách, očekává, že budeme brzo žít ve svobodnějším světě, kde budou volně dostupné myšlenky, energie i většina věcí. Zlom v historii nastartuje Třetí průmyslová revoluce. Jak bude probíhat a vlastně už probíhá, aniž si to uvědomujeme, nám vyprávěl spoluzakladatel firmy nanoSPACE Jiří Kůs.
Jak byste vysvětlil změnu spojenou s Třetí průmyslovou revolucí?
Přichází změna. Někdo to vnímá víc, někdo možná méně. Změna se týká nejen průmyslu, ale i našich životů. Tu mají na svědomí ty nejmodernější technologie, od chytrých materiálů, digitálních technologií až po elektroniku, která se stále zmenšuje.
Platí tady empirický Moorův zákon, který říká, miniaturizace probíhá v elektronice po exponenciále, každých 18 měsíců dojde ke zmenšení elektronického obvodu se stejnou kapacitou na polovinu a cena se nezmění. Exponenciální růst se pak promítá do všech digitálních technologií. Důsledkem exponenciálního vývoje je, že v určitém bodě dojde ke zlomu. Technologie překročí hranice toho, co jsme si ještě schopni v této chvíli představit.
Ze školy si určitě každý pamatuje první (18. až 19. stol.) a druhou (přelom 19. a 20. stol.) průmyslovou revoluci, tedy věk páry, kdy koně vyměnili za lokomotivy a později auta, manufaktury za sériovou výrobu v továrnách a výrobu energie ovládly postupně elektrárny. Klidný život středověkých zemědělců tak vzal za své. S elektřinou a spalovacím motorem se všechno urychlilo, lidé opouštěli vesnice a stěhovali se do měst, začali dojíždět do práce.
Anketa
Nastal obrovský pohyb lidí, ale také informací. Místo dopisů nastupuje telegraf a později televize, takže informace se šíří nesmírně rychle. Obchodování mění burzy. Nešlo o pomalou inovaci, byl to zlom. Podobně i my se teď nacházíme v bodě zlomu a čeká nás nebo spíš zažíváme Třetí průmyslovou revoluci. Tento termín formuloval poprvé ekonom, politolog a filozof Jeremy Rifkin.
V energetice změna přichází s obnovitelnými zdroji, hlavně slunce a vítr. Předtím byla výroba energie založená na tzv. elitních zdrojích (uhlí, ropa atd.). To znamená, že tyto zdroje najdeme jen v některých lokalitách a svět se pak dělí na ty, co je mají a co je nemají. Těžba a distribuce lokálních zdrojů pak potřebuje centralizované řízení a byrokratický systém.
Novými technologiemi ale vyrobíte energii ze slunce úplně kdekoli. Kromě proměny energetiky jsme zažili zrod internetu. Celý svět se propojil do jedné velké sítě. K tomu přichází změna dopravy. Vypadá to, že auta se změní na autonomní (neboli bez řidičů) a půjde o službu (jako v případě taxíků).
Když poskládáte všechny tyhle dílky dohromady, najednou vidíte úplně jiný svět. Není v něm potřeba chránit energetické zdroje ani budovat nějakou byrokracii. Lidé fungují v síti, takže vždy při směně proti sobě stojí dva lidé, jeden vyrábí a druhý spotřebovává. Obejdou se bez prostředníků, vše je propojené a lidé to sdílejí mezi sebou.
Z věcí, které byly symbolem vlastnictví (např. auto) se najednou stávají služby. Končí éra zaměstnání, kdy přijdete v šest do továrny a tam se lopotíte až do odpoledne. Práce se stává více flexibilní. Nastává velká změna, která mění pravidla hry.
Myslíte si, že jsme na tuto změnu u nás v Česku připraveni?
Ona nastane tak jako tak. Když se dívám na generaci, která teď nastupuje, ta už je na sdílení zvyklá. Vyrostla na internetu a někam si zajede, zaletí, ale nepotřebuje mít auto. Chce něco zažít a pak to sdílet.
Vždycky se směju, když se lidi snaží bojovat proti tomu, že někdo sedí a kouká do mobilního telefonu, protože to není ten správný lidský kontakt. Musíme pochopit, že realita se mění. Doba, kdy buď jsme někomu tváří v tvář, anebo ne, už je dávno pryč. Připadá mi zpátečnické oddělovat virtuální realitu od té nevirtuální. Jde o jednu realitu, kde se virtuální kontakt prolíná s osobním kontaktem.
Je zbytečné odsuzovat virtuální komunikaci jako podřadnou či falešnou, prostě je to nová forma kontaktu, která patří do toho nového světa, který přichází. Nejde o to, jestli jsme na změnu připraveni nebo ne, ale o to, jestli budeme schopni ji využít.
