Výroba elektřiny z vodíku. Japonsko má do roku 2050 ambiciózní cíle
Japonsko dlouhodobě řeší problém skleníkových plynů a bezpečnosti výroby elektřiny. Není to tak dávno, co tamní prostředí výrazně ohrozila nehoda v roce 2011. Zdejší jaderná elektrárna Fukušima byla zaplavena tsunami a zasažena silným zemětřesením. Kvůli tomu došlo k mnoha explozím a Japonci museli vlastní energii nahradit dovozem, který je finančně náročný a neefektivní. Nyní plánují změny.
Současná situace v Japonsku
Až 94% energie, kterou Japonsko využívá je vytvořena spalováním fosilních paliv a dovezena ze zahraničí, což je ekonomicky velmi náročné. Aby mohlo být do roku 2030 přistoupeno ke snížení emisí skleníkových plynů a do roku 2050 úplnému omezení, navrhuje Japonsko využívat energii z fosilních paliv jen z 56 %, dále z 22 % i nadále využívat jadernou energii a zbylých 22 % získávat z obnovitelných zdrojů.
|
10 největších producentů CO2 |
|
|---|---|
|
Země |
Podíl na celkové produkci CO2 |
|
Čína |
28, 21 % |
|
USA |
15, 99 % |
|
Indie |
6, 24 % |
|
Rusko |
4, 53 % |
|
Japonsko |
3, 67 % |
|
Německo |
2, 23 % |
|
Korea |
1, 75 % |
|
Írán |
1, 72 % |
|
Kanada |
1, 71 % |
|
Saudská Arábie |
1, 56 % |
Zdroj: Statista. Naměřené údaje pro rok 2016.
Budoucnost ve vodíku
Japonsko v minulých letech zhodnotilo, že je pro ně do budoucna výhodnější pracovat s vodíkem a rozšířit jeho využití. Ten je možné získat buď neekologickým způsobem, například z uhlí, a to redukcí vodní páry. To ovšem ve výsledku nemá velký vliv na snížení CO2 v ovzduší. Proto se nabízí ještě možnost získání vodíku z obnovitelných zdrojů, například elektrolýzou vody. Při tomto procesu prochází elektrická energie vodou a odděluje od sebe kyslík a vodík.
K budoucímu odebírání vodíku se již přihlásila například společnost Kawasaki Heavy Industries, která jej chce nakupovat z Austrálie a důležitým milníkem je také vznik asociace Japan Hydrogen (JH2A), jejímiž členy se stala například Toyota. Jejich společným cílem je podpořit dodávky vodíku.
Touha po energetické nezávislosti
V současné době Japonsko nakupuje paliva hlavně ze Středního východu. Již v roce 2002 se vláda rozhodla, že přijme opatření, tzv. Basic Act on Energy Policy, vedoucí k energetické nezávislosti a snižování CO2 v ovzduší. Každý rok je proto vyhlášen nový plán. V roce 2017 Japonsko vyhlásilo základní vodíkovou strategii, kde si jako dlouhodobý cíl stanovilo snížení emisí nejprve do roku 2030, a později do roku 2050. Všechny tyto kroky nakonec vedly k Tokijskému prohlášení.
Spolupráce s dalšími státy
Rok 2020 se nesl v duchu uzavírání důležitých smluv a dohod. Svou pomoc při prodeji vodíku oznámila Argentina, Nový Zéland, ale také Nizozemsko. Tyto země sice mají přebytky vodíku, ale Japonsko je stále jedním ze světových lídrů v možnostech jeho zpracování, ať už v průmyslu dopravě nebo energetice.
Situace je však stále ve fázi plánování. Nyní je třeba zajistit, aby se vodík dostal v co nejkratším čase do Japonska a byly co nejvíce sníženy náklady na jeho skladování a dopravu. Vybudování takového řetězce může zabrat ještě několik let.
V roce 2019 byla zajištěna doprava vodíku získaného z fosilních paliv v Austrálii po moři, až do Japonska. Další várka poté dorazila z Bruneje.
Jarní měsíce roku 2020 přinesly obnovu areálu Fukušima, kde vzniklo zatím největší zařízení na výrobu vodíku.
Maximální využití
Japonsko ovšem neplánuje jen výrobu a získávání vodíku, ale také jeho uplatnění. Vozidla na vodíkový pohon zahájila Toyota, ovšem v roce 2002 o něj nebyl takový zájem, jako dnes. Podobnou strategii pro rok 2021 plánuje také Nissan, Honda a další. Japonsko plánuje kromě využití vodíku v automobilech přizpůsobit stejnému palivu také autobusy, vlaky, nákladní automobily nebo například lodě.
Také japonská železniční společnost JR East spojila své síly se společností Toyota a v roce 2018 mezi nimi bylo uzavřeno partnerství. Očekává se, že společné návrhy na dopravní prostředky, využívající vodíkový pohon, budou zveřejněny v roce 2021.
Nejdůležitější cíle současnosti
Japonsko se dále potýká i s dalšími problémy. Běžní uživatelé automobilů novému pohonu příliš nedůvěřují a nechtějí do něj investovat. Proto se Japonsko bude v průběhu příštích let snažit lidem projekt přiblížit a dostat jej blíže do běžného života. Jakmile se zvedne poptávka po vodíku, bude mít celá strategie větší smysl.
Problém je zatím také cenová nedostupnost. Automobily na vodíkový pohon jsou nabízeny s vyšší cenou, a lidé o ně proto nejeví takový zájem.
Manipulace s vodíkem je také potřeba lépe popsat v právním systému. Zatím je využívaný jen minimálně, proto se ho většina opatření netýká. Japonsko si ale uvědomuje, že je třeba tuto otázku aktivně řešit a stanovit pravidla, než se trh s vodíkem rozšíří. Zákony by v tomto případě měly sloužit jako prevence možných katastrof nebo pro ochranu životního prostředí.
Regulací budou muset projít také vodíkové čerpací stanice. Důležité je určit, kde mohou být stavěny a jaké vybavení budou povinně obsahovat.
