Nový plán růstu zelené energie v ČR – i po změnách zůstává menší než doporučení EU
Česká vláda v průběhu ledna schválila aktualizovaný plán růstu zelené energie do roku 2030. Podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie by měl za deset let činit 22 %. Pro letošní rok se počítá s 15,6 %. Plán ČR je nižší než doporučení Evropské unie, které činilo 23,8 %.
Původní plán počítal s růstem na 20 %
Již v průběhu loňského roku požadovala EU po svých členských státech vypracování Národního klimaticko-energetického plánu, ve kterém měly země nastínit mimo jiné strategii růstu zelené energie. Ten český počítal s podílem obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě ve výši 20,8 % v roce 2030. Evropská unie požádala Českou republiku o přepracování plánu a doporučila, aby tato hodnota činila 23,8 %.
Ministerstvo průmyslu a obchodu v závěru loňského roku aktualizovalo tento dokument, ve kterém plánovaný podíl zelené energie stanovilo na 22 %. Svaz moderní energetiky, jež zastupuje zájmy zeleného průmyslu, kvituje především zvýšení podílu fotovoltaických elektráren oproti původnímu scénáři. Nicméně zejména růst podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů je podle programového ředitele Svazu Martina Sedláka poddimenzovaný.
Podíl zelené elektřiny má být nejmenší ze zemí V4
Sedlák kritizuje část strategie plánující vývoj podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Zde Česká republika počítá s navýšením z aktuálních 13,6 % na 16,9 % v roce 2030. Programový ředitel Svazu moderní energetiky poukazuje na to, že všechny země Visegrádské skupiny mají v tomto ohledu výrazně vyšší ambice. Maďarsko předpokládá nárůst podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na 19,1 %, Slovensko na 25 % a Polsko dokonce na 29,5 %.
Svaz moderní energetiky si nechal po odmítavém stanovisku EU k původnímu plánu České republiky vypracovat studii u poradenské společnosti Deloitte. Ta ve své zprávě uvedla, že ČR by měla být schopna navýšit podíl obnovitelných zdrojů na Unií doporučených 23,8 % bez dodatečného zatížení veřejných zdrojů. Vše by navíc podle zprávy dopomohlo k modernizaci energetického sektoru a podpoření ekonomiky, mimo jiné desítkami tisíc nových pracovních míst.
Studie Deloitte vidí výraznější potenciál zejména v solární energii – kalkuluje s nárůstem fotovoltaik především na brownfieldech, výsypkách po vytěžených dolech a na méně úrodné půdě, která není používaná v zemědělství. Právě tato skutečnost byla později částečně reflektována i v aktualizovaném plánu ČR. Pro solární panely hovoří podle poradenské společnosti snížení cen technologií, které by mělo dále pokračovat. Podle Miroslava Lopoura, manažera Deloittu v oblasti energetiky, lze do roku 2030 očekávat až třetinový pokles cen solárních technologií. To samé platí pro větrné turbíny.
Návrh vlády kritizují rovněž ekologické organizace
Svaz moderní energetiky není jediný, kdo vládní plán kritizuje. Čtyřiadvacet senátorů z klubů ČSSD, KDU-ČSL, Starostů a nezávislých a Senátor 21 vyzvalo ministerstvo průmyslu a obchodu k navýšení cílů na 24 %. Zástupci čisté energetiky, obce a ekologické organizace požadovaly podle Komory obnovitelných zdrojů růst nejméně na 24,4 procenta.
Právě ekologické organizace vyzývaly vládu, aby plán neschválila a přepracovala. Cíle ČR podle nich nejsou dostatečně ambiciózní. Hnutí Duha vidí vládní návrh jako promarněnou příležitost a ostudu zároveň. Podobně se vyjádřilo také Greenpeace. „Cíl 22 % je velmi neambiciózní, nereflektuje jak doporučení Evropské komise, tak potenciál obnovitelných zdrojů v Česku. (...) Český návrh je na úrovni těch nejslabších zemí EU. Plán zároveň nereflektuje ani aktuální vědecké poznání o probíhající změně klimatu a z něho vyplývající doporučení ohledně snižování emisí skleníkových plynů, ani naše povinnosti vyplývající z Pařížské klimatické dohody či nedávno přijatý závazek České republiky být do roku 2050 uhlíkově neutrální,“ říká Jan Freidinger z Greenpeace.
Česká vláda vidí cestu k dekarbonizaci energetiky v jádru
Nárůst podílu obnovitelných zdrojů koresponduje s mezinárodními klimatickými smlouvami. V rámci Pařížské dohody se státy zavázaly k tomu, že do roku 2050 ustoupí od fosilních paliv a zajistí bezuhlíkovou energetiku. Výsledkem je přechod na jiné zdroje energie. Zatímco některé země pracují na tom, aby do té doby obnovitelné zdroje pokryly kompletní domácí potřebu, jiné vidí cestu v kombinaci obnovitelných zdrojů a jádra. Do této skupiny se řadí také naše republika.
V průběhu loňského roku vláda opět otevřela téma dostavby jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně. Jako priorita bylo stanoveno vybudování jaderného bloku právě ve starších Dukovanech. Podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka by mohl být dodavatel vybrán v roce 2022. Plánovaný termín spuštění by měl cílit na rok 2035, kdy končí životnost původních dukovanských bloků.
Mezi nejhlasitější odpůrce výstavby v Dukovanech patří Michal Šnobr, akcionář ČEZu a externí poradce finanční skupiny J&T v oblasti energetiky. Šnobr kritizuje zejména ekonomické riziko a částku, se kterou vláda ve svých plánech výstavby operuje: „Představa, že postavíme blok jaderné elektrárny za ceny, ze kterých při výpočtu návratnosti vychází ČEZ (ale ve svých materiálech i vláda, resp. Státní výbor pro nové jaderné zdroje v čele s předsedou vlády), to jest 120 mld. korun + 20 mld. korun za přípravu, je úplně zcestná. Jde o čistý podvod na české spotřebitele elektřiny stejně jako daňové poplatníky. Stavba jaderného bloku III+ generace o výkonu 1100 až 1620 MW aktuálně v EU nebo USA vyjde na 300 až 350 miliard korun. Nejde o žádné odhady, ale o reálné rozpočty právě probíhajících staveb.“
S tím, že by byla jaderná energie řešením, nesouhlasí ani Greenpeace. „Jádro může být jen těžko řešením českých klimaticko-energetických plánů do roku 2030, jednoduše protože do té doby není možné žádný nový jaderný zdroj postavit. Klíčem jak snížit naše emise je rozvoj OZE, úspory a zvyšování energetické účinnosti, kde máme skutečně gigantické rezervy,“ dodává Freidinger.
