Vývoj obnovitelných zdrojů v ČR: Jaký podíl tvoří?
Ve státech EU sílí tlak na omezování výroby energie z uhelných a jaderných zdrojů a stále více se do popředí dostávají zdroje obnovitelné. Zatímco naši zahraniční sousedé jdou mílovými kroky kupředu, v České republice bude ještě dlouho trvat, než se jim vůbec přiblížíme. Přinášíme přehled, jak se zelená energie v ČR rozvíjela a jaká je její budoucnost.
První porevoluční snahy
Ač se vám to může zdát neuvěřitelné, 90. léta u nás probíhala ve znamení stavby první větrných elektráren. Bohužel tehdejší použité technologie nebyly úplně ideální, nicméně faktem zůstává, že asi třetina současných větrných farem byla vybudována do roku 1996. Nakonec, právě po sametové revoluci byly obnovitelné zdroje definovány zákonem č. 17/1992 Sb. o životním prostředí. Ovšem teprve na prahu nového století začal stát obnovitelné zdroje cíleně podporovat dotačními programy, konkrétně v roce 2004, kdy byl omezen pokles výkupních cen na 10 % ročně, ale to především pro energii z větrných elektráren.
Až 2006 vyhlásil Energetický regulační úřad výkupní ceny pro fotovoltaiku a díky programu Zelená úsporám je alespoň možné na domech a bytech instalovat střešní solární panely pro spotřebu domácností. To ovšem nevynahrazuje zcela zásadní velkokapacitní výrobu, která by k nám navíc přitáhla významné investory.
Současnost obnovitelným zdrojům příliš nepřeje
V České republice mají obnovitelné zdroje podíl na výrobě energie pouze 13,6 %. Pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů jsou v současnosti nejvíce využívány bioplynové stanice, které se na výrobě podílejí z 13,62 %, fotovoltaické elektrárny 4,15 %, vodní elektrárny vyrobí 3,9 % elektřiny a větrné farmy 0,97 %.
Samotné větrné elektrárny přestaly být českým státem finančně podporovány v roce 2006 a přestože se v průběhu několika dalších let od roku 2021 chystají nové programy formou aukce, kvalitní strategie rozvoje obnovitelných zdrojů státem garantována dosud není a mechanismus aukcí v podstatě neexistuje. Nejčastějším názorem přitom je, že v České republice nejsou pro větrné elektrárny podmínky. To ovšem není tak úplně pravda, jelikož vhodných regionů je zde více než 6 regionů od Krušných hor, přes Vysočinu a jižní Moravu, až po Jeseníky.
Fotovoltaika u nás pak zjevně naráží na trauma prudkého rozvoje fotovoltaiky po vládní novele z roku 2005 a chyb státu, které s tím souvisely. Je to škoda, protože doba postoupila, ale fotovoltaika v Česku zůstala spíše tématem politické a společenské nevraživosti. V čem vlastně spočíval tehdejší problém? Především v dotacích, které nahrávaly vzniku tzv. solárních baronů.
Jejich návratnost se zkracovala extrémním zlevněním instalace fotovoltaiky v roce 2008, jelikož stát zafixoval výkupní ceny elektřiny ze solárních panelů a dotace dále nijak neupravoval. Aby toho nebylo málo, zatímco během prvních pěti let stát solárníky až příliš podporoval, v roce 2010 se k nim postavil úplně jinak a zavedl solární daň 26 %. To vyvolalo pro změnu nevoli právě na straně solárních podnikatelů a vlnu mezinárodních arbitráží.
Podíl obnovitelných zdrojů na výrobu energie v jednotlivých státech EU podle EUROSTATU z roku 2018. Zdroj: Eurostat
Česká republika budoucnosti
V porovnání se středoevropským regionem je nutné podotknout, že naši zemi momentálně ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů předhání i silně uhelné Polsko. Tam počítají v rámci výroby zelené elektřiny do roku 2030 s podílem 30 %. Nejrychleji se u našeho severního souseda využívá fotovoltaika. Dle národního plánu dokonce celkový výkon slunečních elektráren do roku 2025 bude činit 7 800MW a to ještě s předstihem pěti let od původního plánu.
Při srovnání s Českou republikou, která své plány představuje v kapacitě 4 000MW v roce 2030, působí Polsko jako další energetická velmoc, která se snaží dostat do popředí. To samozřejmě prospívá i byznysu a vývoji moderních technologií, což podtrhují názory českých bank. Bohužel bez legislativní podpory žádný investor do investičního záměru dobrovolně nepůjde.
Česká republika svým méně aktivním přístupem ovšem může přijít o velkou část financí z rozpočtu Evropské unie na podporu obnovitelných zdrojů. Dokonce i Slovensko a Maďarsko již po vzoru Německa a Polska zavedlo aukce na velké solární zdroje, ale Česká republika jako jediný člen V4 s tímto krokem nepočítá. Ministerstvo průmyslu a obchodu jde spíše cestou investičních dotací, ale to rozvoj zelené energetiky brzdí. Rádi bychom v případě obnovitelných zdrojů na českém území byli pozitivní, ovšem naše celková stagnace systematického rozvoje a mentalita politických elit zase tak světlou budoucnost nepřináší. Zatímco v zahraničí průměrné ceny dotace zelené energie díky progresu zlevňují, v České republice je tomu právě naopak a řadí se mezi nejvyšší.
Co si z toho vzít
Přeci jen jednou pozitivní informací tento článek zakončit můžeme. A sice, že Česká republika má mnohem vyšší potenciál, než deklaruje vláda prostřednictvím Národního klimaticko-energetického plánu do roku 2030. Na základě analýzy společnosti Deloitte z roku 2019 je doporučován podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie 23,8 % (klimaticko-energetický plán hovoří pouze o 20,8 %), aby to pro stát bylo ekonomicky výhodné.
Tento návrh se týká především rozvoje fotovoltaiky, která má k lepším číslům zdaleka nejblíže. Pokud by mělo dojít na opravdu progresivní scénář, musela by se zapojit i větrná energie. Investiční náklady na fotovoltaické technologie totiž zároveň klesají a do roku 2030 se počítá se snížením o 30 %. V celkovém výsledku by dokonce měly být náklady pro progresivní scénář rozvoje obnovitelných zdrojů srovnatelné s tím, co navrhuje Národní klimaticko-energetický plán, jde jen o vhodné rozložení investic.
Zdroj fotografií: Pexels.com
