Nejčastější mýty o větrných elektrárnách
Výroba tzv. zelené energie je na území Evropy prosazována stále více na úkor uhlí a jádru. Převážná část této energie pochází z větrných elektráren. V Česku ovšem nejsou zdaleka tak rozšířené, jako například v sousedním Rakousku, a to i díky zamítavému postoji občanů a politiků. V tomto článku se pokusíme vyvrátit mýty, které se u nás k “větrníkům” pojí.
Panorama krajiny s větrnou elektrárnou. Zdroj: Pixabay
Současný stav v ČR
Vůbec první větrná elektrárna na našem území byla uvedena do provozu v roce 1993 (lokalita Hostýn ve Zlínském kraji). Od roku 1996 však došlo ke stagnaci až do roku 2002, kdy byla instalována elektrárna Protivanov. Dnes se v České republice nachází více jak dvě desítky lokalit, které využívají větru jako obnovitelného zdroje energie. Nejvyšší instalovaný výkon mají výrobci Vestas, Enercon a Repower - Senvion. V roce 2019 byl dle České společnosti pro větrnou energii celkový výkon 340 MW. Pro srovnání v Rakousku je to 3 045 MW, tedy v podstatě 10x více.
Ačkoliv se zdá, že je výroba energie formou větrných elektráren pro stát i jednotlivé obce výhodná, česká společnost je většinově proti. Nejčastější argumenty občanů se vztahují k údajné hlučnosti a změně vzhledu krajiny, politici se pro změnu odvolávají na nevhodné podmínky. Aktivisté, velká část odborníků i zkušenosti přímo z Rakouska ovšem často hovoří o pravém opaku.
Větrná elektrárna je především hlučná
Starší typy z 90. let se potýkaly s neuspokojivou technologií, včetně hlučnosti. Právě odtud možná pramení mýtus o hlučících rotorech, které nenechávají obyvatele okolních obcí spát. V současnosti to ovšem neplatí a kdo se ve zmiňovaném Rakousku někdy u elektrárny zastavil, může tento mýtus s klidem vyvrátit. U samotných lopatek jsou hodnoty poměrně vysoké, dokonce až okolo 100 decibelů, ale to nemá v podstatě na hlučnost v krajině žádný vliv. Zvuk je pod samotnou elektrárnou mnohem nižší a dále je ovlivňován strukturou krajiny, povětrnostními podmínkami a typem elektrárny. Běžná větrná farma dosahuje v dosahu 350 metrů obvykle mezi 40 - 60 decibely, což je něco mezi obývákem vašeho domu a rušnou kanceláří. Ve vzdálenosti 500 metrů se pak hlučnost samozřejmě snižuje na zhruba 38 decibelů.
Vždy by tedy měla být součástí záměru vybudovat elektrárnu v blízkosti obce akustická studie, která dopad zhodnotí dle platných limitů (venkovní prostory max. 45 decibelů v průběhu dne a 40 decibelů v noci). Pokud jsou hodnoty překročeny, stále je možnost program elektrárny upravit, což současné technologie umožňují bez problémů.
Jednoduše, mnohem hlučnější je jakékoliv projíždějící auto. Opravdu frekventovaná silnice dosahuje například průměru až 80 decibelů, tedy podobně jako tovární hala. Na základě zahraničních výzkumu nebylo ani potvrzeno, že by elektrárna jakýmkoliv způsobem ovlivňovala život obyvatel při vydávání vysoko i nízkofrekvenčním zvuku (ultrazvuk a infrazvuk).
Elektrárna hyzdí panorama krajiny
Při záměru stavby větrné farmy vždy hraje důležitou roli studie, která posoudí její vliv na životní prostředí a krajinný ráz. Větrná elektrárna navíc na místě nemusí zůstávat věčně a její dopad na dané místo není nijak trvalý. Mnohem hůře na krajinu v současnosti opravdu působí úplně jiné projekty, od logistických skladů, přes dálnice, až po jaderné, uhelné elektrárny a těžební činnost. V těchto případech bývá změna krajiny v podstatě nevratná.
Také se často objevuje argument, že jsou rotory elektrárny nebezpečné pro ptactvo a někteří mají před očima pole, poseté mrtvými opeřenci. Zahraniční i domácí studie však toto nebezpečí nepotvrdily. Ptáci se vrtulím dokáží bezpečně vyhnout, navíc se při otáčení lopatek vytváří vzdušné polštáře, které ptactvo stáhnou jiným směrem.
Kde bude větrná farma stát, to záleží primárně na lokalitě s vhodnými větrnými podmínkami. A tím se dostáváme k dalšímu mýtu.
Větrná elektrárna ve stínu tepelné elektrárny. Zdroj: Pixabay
V Česku k tomu nejsou přírodní podmínky
Ministerstvo průmyslu a obchodu již dlouhodobě zastává názor, že na našem území nejsou lokality, kde by pro budování větrných elektráren byly vhodné větrné podmínky, narozdíl od severských přímořských států. To ovšem není tak úplně pravda a opět můžeme argumentovat naším jižním sousedem. Oblast spolkové země Dolního Rakouska je větrníky přímo posetá z důvodu naopak velmi vhodných větrných podmínek, které se nemění ani hned za českou hranicí. Ústav fyziky atmosféry AV ČR dokládá dostatečný větrný potenciál ve studii, kde vymezil celkem 12 992 pozic pro vhodné rozmístění větrných elektráren. A to i s limity VtE, reagující na strukturu osídlení, vojenské prostory, chráněná území, okolí letišť, elektrické sítě a dopravní infrastruktury. Mezi tyto lokality patří například převážná část Českomoravské vrchoviny, západní část Jihomoravského kraje a Nízký Jeseník v Moravskoslezském kraji. V západní části republiky jsou to dále Krušné hory, Doupovské hory a Drahanská vrchovina.
Oproti státům, které se rozhodly své větrné farmy stavět na moři, mají menší, středoevropské státy nesporné výhody. Stavba v těchto regionech není tak náročná a to i s ohledem na infrastrukturu, kterou je možné budovat v blízkosti obcí a měst, tudíž je cena i podstatně nižší.
Drahá energie a pračka na peníze
Větrné elektrárny sice staví soukromé společnosti, ale v zahraničí celý trh podléhá přísným pravidlům a systematickému vývoji. U českého obyvatelstva může státní podpora větrných farem připomínat kauzu solárních uhlobaronů. Pravdou je, že Česká republika nemá z dlouhodobého hlediska žádnou systematiku rozvoje obnovitelných zdrojů a stát musí neustále narovnávat podmínky na trhu. Výroba větrné energie je tak drahá a na první pohled i dražší, než jaderná či uhelná. Při ekologické a zdravotní zátěži ale vychází jaderné a uhelné elektrárny hospodářsky neefektivně (i kvůli stále dražším energetickým povolenkám). Finanční podpora státu navíc skončila před šesti lety a od té doby je jen velmi malá. Samotná cena energie z větrných elektráren ovšem globálně stále zlevňuje. Náklady na její výrobu se už 20 let postupně snižují na pětinu. Bohužel rychlost jednoroční výstavby v Rakousku u nás vychází v průměru na 9 let a v žebříčcích Evropské komise, které zachycují podíl spotřeby větrné energie, se před Českou republiku řadí už i Maďarsko a extrémně uhelné Polsko.
| Země | Podíl na spotřebě v % |
| Polsko | 8,5 |
| Maďarsko | 1,6 |
| ČR | 0,9 |
| Rakousko | 10,6 |
Odhady výrobců na energetickou návratnost při výstavbě, provozu a demontáži elektrárny se pohybují v rozmezí 3-6 měsíců. To znamená, že za tuto krátkou dobu vyrobí elektrárna tolik energie, aby dokázala mnohonásobně převýšit energetické náklady v průběhu 20 let její životnosti. Samotná finanční investice na 1 kW výkonu elektrárny činí v průměru 15 tisíc korun. Dohromady se cena za jednu elektrárnu s instalovaným výkonem 2 MW pohybuje v rozmezí 35 až 60 miliony korun. Její návratnost se odhaduje v rozmezí 12 let, ovšem záleží na cenách výkupu energie.
V České republice mají největší podíl na obnovitelných zdrojích bioplynky a fotovoltaika. Při scénáři, ve kterém by se počítalo s podílem obnovitelných zdrojů 23,8 % do roku 2030, by se musela významně podpořit i výstavba větrných farem. S tím ovšem současná vládní koncepce nepočítá, dokonce je její energetický plán o tři procenta nižší.
| Druhy obnovitelných zdrojů v ČR | Podíl na výrobě elektřiny v % |
| Bioplynové stanice | 13,6 |
| Fotovoltaika | 4,15 |
| Větrné elektrárny | 0,9 |
