12 největších vodních elektráren světa
Vodní elektrárny k výrobě energie využívají takzvaný hydrologický cyklus planety, tedy přirozený koloběh vody, což je řadí mezi obnovitelné zdroje. Často jsou také vychvalovány pro svou ekologičnost, která je dána tím, že při svém chodu neprodukují žádné emise. Proč se tedy některé stavby gigantických vodních elektráren neobešly bez protestů ekologů a obhájců lidských práv?
Pochopit princip vodních elektráren není nic složitého – zjednodušeně by se dalo říct, že voda přitékající speciálním kanálem roztáčí turbínu, která je umístěna s generátorem elektrické energie na společné hřídeli. Toto zařízení, kde se mechanická energie proudící vody mění na energii elektrickou, se nazývá turbogenerátor a je srdcem celé elektrárny.
Množství využitelné energie vodního toku závisí hlavně na dvou faktorech:
- na spádu (čili výškovém rozdílu dvou různých vodních hladin),
- na množství protékající vody (průtoku vody).
Z toho tedy logicky vyplývá, že vodní elektrárny jsou přímo závislé na stabilním průtoku vody, jeho dostatečném množství a spádu. Tyto podmínky však v České republice nejsou úplně ideální, a tak je zde podíl vodních elektráren na celkové výrobě poměrně nízký. I tak jsou však pro naši energetiku velmi důležité, především díky své schopnosti rychle najet na plný výkon. Mohou tak sloužit jako zdroje pro takzvaný start ze tmy, tedy například po případném blackoutu.
Největší českou vodní elektrárnou jsou Dlouhé stráně s instalovaným výkonem 2 × 325 MW a spádem 510,7 metrů. I když se to jeví jako poměrně hodně, ve srovnání s největšími vodními elektrárnami světa je tato stavba vlastně „prcek“.
|
3 největší vodní elektrárny v ČR |
||
|---|---|---|
|
Instalovaný výkon |
Zajímavost |
|
|
Vodní elektrárna Dlouhé stráně |
(650 MW) |
Je vybavena největšími reverzními Francisovými turbínami v celé Evropě. |
|
Vodní elektrárna Dalešice |
(480 MW) |
Nejrychleji nabíhající přečerpávací vodní elektrárna v ČR. |
|
Vodní elektrárna Orlík |
(364 MW) |
Nejobjemnější akumulační nádrž v ČR s hladinou o rozloze 26 km2. |
1) Elektrárna Tři soutěsky v Číně
Myšlenka vybudovat na řece Jang-c’-ťiang gigantickou vodní elektrárnu vznikla už v roce 1919. Konflikty a změny režimu však nikdy nedovolily převést ji v realitu. Ke změně došlo až v roce 1992, kdy bylo na sněmu národního kongresu přijato rozhodnutí o výstavbě Třech soutěsek. Hned o rok později tak mohly započít přípravné práce. Svého konečného instalovaného výkonu elektrárna dosáhla v roce 2012, celých 17 let od začátku výstavby a 9 let od připojení prvního generátoru.
Hráz této monumentální stavby je dlouhá 2235 metrů a může se pochlubit výškou 181 metrů. Při plném stavu zadržuje přibližně 40 miliard metrů krychlových vody (tedy 4 biliony litrů vody). Délka celé přehrady činí 660 kilometrů a vodní plocha má rozlohu 1000 km2.
S takto obrovskou stavbou se však mimo nepopiratelných přínosů pojí také určité komplikace. I přes to, že vodní elektrárny jsou označovány jako ekologický zdroj energie, proti Třem soutěskám aktivně vystupovali nejen ekologové, ale také obhájci lidských práv. Elektrárně totiž musel ustoupit ohromný kus přírody, měst i kulturních památek. Odpůrci navíc upozorňovali také na zhoršení kvality vody v řece.
Další vlna debat ohledně elektrárny se zvedla v roce 2019, kdy někteří číňané poukazovali na satelitní snímky Google, na kterých byly hráze Tří soutěsek značně zvlněné. Podle čínské vlády však nebezpečí nehrozí a děsivé zvlnění na obrázku je jen dílem nepřesných algoritmů.
2) Elektrárna Itaipú mezi Brazilií a Paraguají
Přehrada Itaipú nacházející se na jihoamerickém veletoku Paraná byla dokončena již v roce 1984 a od té doby zásobuje miliony lidí proudem. Svého času dokonce bojovala s Třemi soutěskami o místo největší vodní elektrárny světa. Na první příčku se dostala třeba v roce 2016, kdy její výkon dosáhl dokonce 103,1 milionu MWh.
Aktuálně má elektrárna 20 soustrojí, z nichž každé podává výkon 700 MW, a ročně tedy vyrobí kolem 98 TWh elektrické energie. V roce 2018 tak například dokázala pokrýt 15 % brazilské spotřeby energie a 90 % energie spotřebované v Paraguay. Mimo to má však elektrárna i další funkci – díky své majestátnosti slouží také jako turistická atrakce.
Zajímavostí je, že název Itaipú v překladu znamená „Zpívající kámen“.
3) Elektrárna Xiluodu, Čína
Elektrárna Xiluodu je druhou největší vodní elektrárnou v Číně, ve světovém měřítku se pak umisťuje na třetím místě. Jde o poměrně novou stavbu – projekt začal v roce 2005 a byl dokončen teprve před šesti lety (2014). Xiluodu plní velmi důležitou funkci v čínském plánu elektrického propojení východní a západní části rychle se rozvíjející země.
Na projektu pracovala stejná společnost jako na gigantické elektrárně Tři soutěsky – Three Gorges Project Corporation, a ani tentokrát se stavba neobešla bez výrazných zásahů do okolí. Kvůli nové elektrárně se muselo přestěhovat přibližně 180 000 lidí.
4) Vodní elektrárna Guri (Simón Bolívar), Venezuela
Vodní elektrárna Guri se nachází na řece Caroni v jihovýchodní Venezuele. Často se označuje i jako „elektrárna Simon Bolívar“ (na počest významného bojovníka za nezávislost).
Její výstavba začala už v roce 1963, přičemž první fáze byla dokončena v roce 1978 a druhá fáze v roce 1986. Není tedy divu, že po čase musela přijít nutná rekonstrukce. V roce 2007 byly některé z turbín rekonstruovány, jiné byly dodány zcela nové. Od té doby Guri pokrývá spotřebu elektřiny více než poloviny země. V posledních letech se však potýká s problémy, které má na svědomí čím dál větší sucho.
5) Elektrárna Belo Monte, Brazílie
Elektrárna Belo Monte, která se nachází v amazonském pralese, se začala budovat v roce 2011. Celá její výstavba však byla doprovázena kontroverzemi a protesty. Elektrárna se dostala jak do hledáčku protikorupčního šetření Lava Jato, tak i ekologů, kteří upozorňovali na zaplavení 400 tisíc hektarů netknutého pralesa, znečištění vody a nutnost vystěhování asi 20 000 obyvatel z domorodých kmenů.
Po úplném uvedení do provozu v roce 2020 bude Belo Monte s plánovanou kapacitou 11,2 GW čtvrtou největší vodní elektrárnou světa.
6) Vodní elektrárna Tucuruí v Brazílii
Tucuruí je komplex vodních elektráren nacházející se na řece Tocantins, který byl postaven ve dvou fázích. Celý projekt byl zahájen již v roce 1975. První fáze byla dokončena v roce 1984, druhá v roce 2010.
Stejně jako ostatní vodní elektrárny v Amazonii, i Tucurui je zdrojem mnoha otázek v oblasti ekologie. Řada studií totiž upozorňuje na to, že vodní elektrárny mohou být výrazným zdrojem skleníkových plynů. Podle Brazilského Institutu pro výzkum v Amazonii Tucuruí vypustí do ovzduší víc skleníkových plynů než 20 milionová megalopole São Paulo. Jak je to možné? Zaplavená hustá tropická vegetace se totiž pod vodou rozkládá, čímž produkuje oxid uhličitý a metan.
7) Grand Coulee v USA
Nejdelší přehrada v USA – Grand Coulee se nachází na řece Columbia ve státě Washington. Je největším výrobcem elektrické energie ve Spojených státech a zároveň jednou z největších betonových struktur na světě. Ani zde se výstavba neobešla zcela bez problémů. Vytvoření přehrady si vynutilo přemístění asi 3 tisíc lidí, včetně původních obyvatel. Stavbou byla navíc znemožněna přirozená migrace lososů a dalších ryb proti proudu řeky.
Zajímavostí je, že vodní nádrž, kterou přehrada vytvořila, se jmenuje Rooseveltovo jezero. Odkazuje tak na Franklina Delana Roosevelta, který byl prezidentem Spojených států v době stavby Grand Coulee.
8) Xiangjiaba, Čína
Vodní elektrárna Xiangjiaba je třetí elektrárnou, kterou vyvinula a provozuje společnost Three Gorges Project Corporation. Plocha nádrže je 458 800 km² a elektrárna má instalováno osm jednotek o výkonu 800 MW. Odhaduje se, že projekt Xiangjiaba během výstavby a provozu vysídlil přibližně 85 000 lidí. Podle oficiálních zdrojů však bylo před zahájením stavby přemístěno pouze přibližně 8 000 lidí.
9) Elektrárna Sayano-Shushenskaya v Rusku
Výstavba elektrárny Sayano-Shushenskaya byla zahájena v roce 1963 a dokončena v roce 1978. Elektrárna ročně vyrobí asi 23,5 TWh energie, z čehož 70 % putuje do čtyř tavíren hliníku na Sibiři. Oslnivý výkon však rozhodně není to, co by ji ve světě proslavilo. Sayano-Shushenskaya je totiž všeobecně známá spíše jako dějiště jedné z největších tragédií v ruských hydroelektrárnách za poslední desetiletí. Roku 2009 elektrárnou otřásla ohlušující rána, která si vyžádala přes 70 obětí. Důvodem byla technická závada.
10) Longtan, Čína
Longtan je zúročením čínských zkušeností se stavbou vodních elektráren. Vznikla totiž v naprosto rekordním čase. Výstavba byla zahájena v květnu 2007 a o dva roky později už byl celý projekt plně funkční. Je zde 9 Francisových turbín, každá o výkonu 714 MW. Turbíny vyrobila německá firma Voith a čínská Dong Fang. Generátory turbín pak dodaly ty stejné firmy společně s výrobci Harbin a Tianjin.
11) Krasnojarská elektrárna v Rusku
Krasnojarská vodní elektrárna funguje od roku 1967 a až do roku 1983 byla největší vodní elektrárnou na světě. Zajímavostí je, že během výstavby musely být práce několikrát pozastaveny kvůli masivním povodním. Momentálně je druhou největší vodní elektrárnou v Rusku.
12) Nuozhadu v Číně
Stavba projektu, který se nachází na jihozápadě Číny, začala v roce 2004. První generátor přehrady byl uveden do provozu 6. září 2012, poslední generátor v červnu 2014. Elektrárna disponuje devíti generátory, z nichž každý má výrobní kapacitu 650 MW.
