5 teorií, jak vzniká záhadný kulový blesk: Podle jedné jde o díru v časoprostoru
Plazmový oblak, UFO, hořící koule křemíku, optická iluze i díra v časoprostoru. Jaké teorie o příčině vzniku kulového blesku jsou mezi vědci nejuznávanější a které se řadí mezi šílené fantasmagorie? Badatelé si nad původem kulového blesku lámou hlavy již od roku 1753, kdy zabil při pokusu experimentujícího fyzika, jež se snažil zachytit klasický blesk. Odhalte tajemství ohnivých koulí.
Vysvětlení, jak vznikají „ohnivá koule“ o velikosti pomeranče až fotbalového míče, které občas procházejí zdmi, patří ke stále nevyřešeným záhadám moderní vědy. Svítivě bílé, žluté, ale i červené až modrofialové koule se pohybují v různých směrech, často v okolí elektrických zařízení a vodičů.
Při střetu s lidmi dochází k popáleninám a svědci kulového blesku zažívají úzkost i pocit, jakoby v jeho blízkosti docházelo k deformování prostoru. Může zmizet po pár sekundách či minutách bezhlučně, anebo může svůj odchod doprovodit výbuchem, který klidně rozmetá i rodinný dům.
Jak vzniká kulový blesk?
Teorie původu kulového blesku jsme seřadili sestupně od té v současnosti nejvíce uznávané až po ty nejztřeštěnější.
1. Vedlejší produkt úderu klasického čarového blesku do půdy
Nejvíce výzkumníků se aktuálně přiklání k vysvětlení, že kulový blesk vzniká během bouřky jako následek rány běžného blesku do země. Většina druhů půd obsahuje křemík, jehož sloučeniny jsou schopné pohltit velké množství energie.
Při zásahu bleskem se oxid křemičitý v půdním podloží začne řetězit a vytvářet z nanovláken strukturu podobnou chomáči vaty. Křemíkové částice postupně ztrácejí světelnou a tepelnou energii, jinými slovy hoří a svítí. Až se energie vyčerpá, kulový blesk zmizí. Nevyzpytatelný pohyb kulového blesku lze vysvětlit tím, že onen chomáč vaty má podobnou hustotou jako okolní vzduch.
Ve prospěch této teorie mluví první zachycené optické spektrum kulového blesku z roku 2014, které na kameře ukazuje křemíkové čáry. Toto vysvětlení poprvé formulovali novozélandští vědci teprve v roce 2000. Vadou na kráse křemíkové teorie je skutečnost, že neposkytuje žádné objasnění toho, jak taková struktura dokáže procházet pevnými překážkami.
2. Koule žhavého plazmatu
Plazma bývá považováno za čtvrté skupenství hmoty. Na rozdíl od pevných látek, kapalin a plynů díky volným elektronům reaguje na přítomnost elektromagnetického pole. Zatímco v celém vesmíru najdeme spoustu útvarů z plazmatu (mlhoviny, hvězdy, galaxie), naše planeta představuje neplazmatickou oázu.
Nicméně, plazmu najdeme asi 60 km nad povrchem Země v ionosféře, kde sluneční záření přetváří plyn do podoby plazmatu v silně elektricky vodivém prostředí. Kombinací vysokého tlaku, vysoké teploty a elektromagnetického pole v dráze obyčejného blesku během bouřky vzniká plazmový útvar s vlastnostmi kulového blesku.
Na rozdíl od křemíkové teorie tak můžeme objasnit případy kulových blesků, které doprovázely při letu dopravní letadla nebo se objevily přímo v kabinách letících strojů. V těchto situacích totiž nedochází ke styku s půdou bohatou na křemík. Navíc elektrický původ kulového blesku umožňuje vysvětlit schopnost procházet pevnými předměty.
Teorií, že kulový blesk vzniká díky mikrovlnám a v konečném výsledku jde o jakousi plazmatickou bublinu, je hned několik. Často zmiňovaná je například studie z roku 1969, k dispozici však máme i novější informace, například studii z roku 2016, která naznačuje, že mikrovlnné záření produkované při úderu blesku na zem může být zapouzdřeno do plazmatické bubliny, což by mohlo mít za následek kulový blesk.
3. Optická iluze po obyčejném blesku na sítnici
Když se zahledíte do hledáčku snímajícího fotoaparátu, vaše záři oslepené oči na malý moment uvidí světelnou skvrnu. Když pozorovatel otočí hlavou, světelný bod se rozmaže do čáry. Podobným způsobem má prý vznikat i kulový blesk, pokud člověk upřeně sleduje normální blesky za bouřky.
Nemusí však jít jen o stimulaci sítnice oka. Blesky totiž mohou vytvořit i silná magnetická pole, která ovlivňují přímo mozkovou zrakovou kůru. To způsobí, že člověk vidí světelné disky nebo čárky. Tuto teoriii zkoumali Joseph Peer a Alexander Kendl z univerzity v rakouském Innsbrucku. Podle dvojice by nakonec více než polovina zpráv o kulových blescích mohla být ve skutečnosti trik mysli vyvolaný magnetismem.
4. Miniaturní černé díry
Podle některých astrofyziků se záření vycházející z malých černých děr velmi nápadně podobá elektromagnetickému vyzařování kulových blesků. Černé díry vlastně představují takovou malou zkratku v časoprostoru, protože ve středu díry dochází k zakřivení prostoru i času.
5. Boží hněv či projev přítomnosti mimozemšťanů
V minulosti si kulové blesky pro své řádění párkrát vybraly i kostely, takže věřící v raném novověku v nich proto mnohdy spatřovali boží trest za bezbožné chování společnosti. Protože tehdy patřily kostely k nejvyšším budovám ve městech, nemůžeme se moc divit, že se modlitební chrámy staly také terčem kulových blesků.
V moderních dějinách už boží zásah s pomocí kulového blesku vyšel z módy, aby ho nahradili mimozemšťané, kteří ke kulovým bleskům sahají, když o sobě chtějí dát vědět. Toto vysvětlení se dá ale také obrátit. Žádní ufoni se s námi nepokoušejí komunikovat. Většina svědectví o UFO totiž popisuje právě kulové blesky mylně považované za létající talíře.
Výčet zmíněných teorií o původu kulového blesku představuje jen takovou drobnou "ochutnávku" toho, co různé moudré i nemoudré hlavy dokázaly vymyslet při hledání odpovědi této záhady. Existuje jich ještě celá řada. Jednou z posledních teorií je, že jde o světlo, které je uvězněno v tenoučké vstrvičce vzduchu.
Moderní studie hovoří o kulovém blesku jako o světle a stlačeném vzduchu
Studie, která si s touto myšlenkou pohrává a vysvětluje, jak by něco takového mohlo být možné, byla publikována v červenci 2019 v časopise Optik. Jejím autorem je Vladimír Torchigin z Ruské akademie věd. Ten už dříve naznačoval, že tyto podivné koule, které jsou od nepaměti nazývány blesky, vlastně s opravdovým bleskem nemusí mít vůbec nic společného. Podle Torchigina jde jen o stlačený vzduch, ve kterém se běžné bílé světlo otáčí ve všech možných směrech.
Některé z těchto „koulí“ by v praxi sice rychle zmizely z důvodu nedostatku světla nebo kvůli zcela neuzavřenému vzduchovému povrchu bublin, jiné by však mohly vydržet o něco déle, a právě to by mohl být úkaz, kterému říkáme kulový blesk. I když hypotéza nevychází pouze z teoretických předpokladů a je založena také na fyzických modelech, které pracují s hustotou světla a tlakem vzduchu potřebným k vytvoření takových světelných bublin, stále ještě nevysvětluje všechny otázky. Kde by se například vzaly sirné pachy, které podle svědků kulový blesk často doprovázejí?
Co víme o kulovém blesku v roce 2020?
Ani teorie Vladimíra Torchigina tedy zatím uspokojivě nevysvětluje, co to vlastně kulový blesk je a jak vzniká. Momentálně to tak vypadá, že ani moderní věda nebyla schopna dostat se o moc dále než první nadšení výzkumníci kulových blesků, z nichž asi nejznámější je Edmond Dewan, fyzik a dlouholetý člen AGU. Ten se nejprve snažil kulový blesk nasimulovat v laboratoři, po několika neúspěších však vsadil na zcela jinou metodu – pustil se do sběru informací od obyčejných lidí, kteří s kulovým bleskem měli tu čest. V roce 1964 všechny informace sepsal do 60stránkové zprávy.
I když od té doby uběhlo hodně času, vědci momentálně nejsou v otázce kulového blesku o moc moudřejší. V roce 2006 se sice v izraelském Tel Avivu podařilo vyrobit něco, co bylo velmi podobné kulovým bleskům, a v roce 2012 se dokonce poprvé povedlo zachytit a zaznamenat světelné spektrum této vzácné události, i přes to však lidstvo stále nemá odpovědi na všechny otázky. Právě proto někteří navrhují, že je na čase vrátit se k přístupu Edmonda Dewana a zkusit do výzkumu opět zapojit širokou veřejnost. Nyní, když má mnoho lidí k dispozici internet a chytrá zařízení, jako jsou třeba smartphony nebo tablety, by něco takového bylo mnohem jednodušší než za dob Dewana. Vypadá to tedy, že v roce 2020 by se ke slovu mohla dostat takzvaná „moudrost davu“. Kdo ví, možná k rozřešení této velké záhady pomůžete přispět i vy.
Jak vypadá kulový blesk?
- obvykle má kruhový nebo hruškovitý tvar
- nejčastěji dosahuje průměru 10 až 20 cm, ale objevily se i případy v rozmezí 1 až 100 cm
- jas se podobá zhruba záři domácí lampy
- většinou trvá od 1 sekundy do 1 minuty
- i když byly zaznamenány různé barvy kulových blesků, nejčastěji je to červená, žlutá a oranžová
- může procházet zavřenými dvěřmi a okny, aniž by je poškodil
- zmizení kulového blesku je vemi rychlé a může být zcela tiché, ale také výbušné
- u některých případů svědci popsali v blízkosti blesku zápach podobný ozónu nebo síry
Zdroje: LiveScience, ScienceHowStuffWorks
