Elektromobily vs. automobily: Kdo lámal první rychlostní rekordy?
Elektromobily brázdily silnice dříve než klasická auta na spalovací motor. Kolem roku 1900 už pokořovaly rychlostní rekordy, ale za pár let elektrické vozy pomalu začaly mizet v propadlišti dějin, než je oživila nedávná renesance elektromobility. Podívejte se, jak se vyvíjela historie elektrických vozidel, která se na přelomu 19. a 20. století propagovala jako „auta pro ženy“.
Úvodní fotografie: První vozidlo, které pokořilo rychlost 100 km/hod. Šlo o elektrické vozítko La Jamais Contente, tedy Nikdy nespokojená. Zdroj: Wikimedia Commons
Prvním vozítkem, které se dalo samostatně do pohybu, se stal vůz na parní pohon v roce 1769. Sestavil ho ve Francii vynálezce Nicolas Cugnot. Jeho parní vozidlo uvezlo čtyři lidi při „strhující“ rychlosti devět kilometrů v hodině. Místo rychlostních rekordů si ale o pár let později připsalo Cugnotovo vozítko na páru první autonehodu, když nabouralo při jízdě do stěny. Primárně ale šlo o nákladní vůz pro potřeby armády, který měl tahat děla. Parní vozidla začala vozit lidi až od 50. let 19. století.
Patent na elektromotor získal vynálezce, který si hrál s vláčky
První „autíčko“ na elektrický pohon se povedlo sestavit maďarskému vynálezci se slovenskými kořeny Štefanu Jedlíkovi v roce 1828. Jeho objev ale žádný velký převrat nezpůsobil, protože se o něm moc lidí nedozvědělo.
První patent na elektrický motor získal až americký vynálezce Thomas Davenport v roce 1837, který si předtím v rámci svých pokusů hrál s vláčky poháněnými elektřinou. Na první prakticky využitelné auto na elektřinu si museli ale lidé počkat až do roku 1884, kdy tehdejší elektromobily začaly jezdit po ulicích Londýna.
Prvního auta na spalovací motor se lidé ve století páry dočkali dokonce až o dva roky později, ačkoli první prototypy různí nadšenci skládali už v 60. letech. Za zrod klasického auta na spalovací motor je považován rok 1886, kdy patent pro svůj výtvor na třech kolech získal Karl Benz, jehož jméno dnes nese automobilka Mercedes Benz.
Taxíkem s kolibříkem
Přelom 18. a 19. století představoval zlatou éru elektromobilů. V Londýně i New Yorku tehdy jezdily taxíky na elektrický pohon, kterým se přezdívalo „kolibříci“ pro jejich tichý chod. Tehdejší vozidla sice dosahovala maximální rychlosti 32 km za hodinu, ale i tak přinášela oproti konkurentům se spalovacím pohonem jiné výhody. Nesmrděla benzínem, nedělala tolik hluku a hlavně nebylo třeba vyvinout značnou fyzickou námahu při nastartování.
U aut na benzín se totiž muselo silně točit ruční klikou, aby se vůbec rozjela. Kvůli snadnějšímu nastartování reklama elektromobily propagovala jako ideální auta pro ženy.
Úpadek elektromobilů
Zatímco na přelomu století ve Spojených státech ještě hrál hlavní housle parní pohon (40 %) v těsném závěsu s elektřinou (38 %) a auta na benzín své konkurenty sledovala až zpovzdálí (pouze 20 %), v prvních dvou dekádách 20. století už se situace začala dramaticky proměňovat. Zlepšovala se dopravní infrastruktura, hlavně síť silnic, takže najednou začal více vadit omezený dojezd elektromobilů.
| Rychlostní rekordy | |
|---|---|
| poprvé přes 100 km/hod | elektromobil v roce 1899 |
| poprvé přes 200 km/hod | parní automobil v roce 1906 |
| poprvé přes 300 km/hod | auto na spalovací motor v roce 1927 |
Navíc auta se spalovacím motorem už elektrické vozy překonaly v rychlosti i výrobní ceně. Vozidla poháněná elektřinou se stala dvakrát dražší, proto v druhé dekádě 20. století přestávali všichni výrobci elektromobilů vyrábět další auta, až zavřeli krám úplně. Pozvolnou renesanci elektromobily zažívají až v posledních letech.
