Dana Drábová: Příběh odvážné propagátorky jádra

Když ráno 28. 6. 1986 v moskevském Kurčatovově institutu atomové energie zazvonil telefon, život anorganického chemika Valerije Legasova se jednou provždy změnil. Povolali ho k vyšetření „nějaké nehody“ v Černobylu, která rozhodně nesmí zastavit jaderný program v Sovětském svazu. Za 2 roky nato se prvotřídní vědec oběsil, ale zanechal po sobě poznámky, které vypráví pravdivý příběh o katastrofě.

Nemělo to být nic těžkého. Zkušený organizátor Boris Ščerbina měl navštívit elektrárnu Černobyl, kde došlo k výbuchu a vypořádat se s následky. Až na místě zjistil hrůzný rozsah havárie, která navždy změnila i jeho život. Přitom se nejednalo o poslední katastrofu, ke které byl tento sovětský vládní představitel povolán.

Dozimetr neboli zařízení na měření radiace už dávno nepatří do rukou jen odborníkům. Za pár desítek tisíc si ho můžete pořídit i vy.

Kontaminované vzdušné masy naducané nebezpečnými radioaktivními látkami se přes území tehdejšího Československa přehnaly dokonce třikrát. Poprvé se k nám radioaktivní mrak z Černobylu dostal v noci mezi 29. a 30. dubnem. Které části Evropy i naší republiky zasáhla radiace po výbuchu nejsilněji?

Jen dvě jaderné havárie v historii označila Mezinárodní agentura pro atomovou energii nejzávažnějším stupněm 7. Při obou tragédicích uniklo velké množství radioaktivnívch látek, tisíce lidí musely opustit své domovy a nejbližší okolí elektráren se proměnilo v zamořenu zónu nikoho. Dají se události v Černobylu a Fukušimě srovnávat, nebo jedna jaderná katastrofa otřášla světem mnohem silněji?