Vše o elektřině

William Gilbert: neprávem zapomenutý vědec

Jméno William Gilbert mnohým z nás nic neříká. Přitom je to člověk, který jako první použil pojmy jako je elektřina a magnetismus. Dodnes je proto považován za otce obou oborů. Pojďme se podívat na nevšední životní dráhu tohoto anglického lékaře a fyzika, na jehož přínos vědě se často zapomíná.

William Gilbert: neprávem zapomenutý vědec

Titul z Cambridge a vzdělávání napříč obory 

William Gilbert se narodil 24. května 1544 v Colchesteru v jihovýchodní Anglii. Jeho otec pracoval v soudnictví, proto William vyrůstal v dobrých poměrech a dostalo se mu vzdělání. A ne zrovna ledajakého – od svých čtrnácti let se vzdělával na prestižní St John's College v rámci Univerzity v Cambridge. Zde v roce 1569 získal titul doktor medicíny. Nedlouho poté si v Londýně otevřel svoji soukromou lékařskou praxi. Zároveň z Anglie hodně cestoval do pevninské Evropy, kde se setkával s dalšími vzdělanci své doby. Mohl tak rozvíjet své znalosti napříč obory a věnovat se dalším zálibám, mezi něž patřila zejména fyzika.

V období renesance bylo poměrně běžné, že vzdělaní lidé překračovali hranice svých vystudovaných oborů a věnovali se i jiným odvětvím. V případě Gilberta to byla právě fyzika a částečně také chemie. Své největší objevy však anglický vědec učinil především v prvně zmiňovaném oboru.

Slavné dílo plné magnetických pokusů

Gilbertovo nejslavnější dílo O magnetu, magnetických tělesech a velkém magnetu – Zemi; nová fyziologie, dokázaná množstvím argumentů a pokusů z roku 1600 bylo v mnoha ohledech průlomové. V souboru celkem šesti knih popsal na 600 pokusů s magnety a s elektrickými látkami. Ty byly provedeny tak pečlivě, že většina závěrů má trvalou platnost a dodnes jsou vyučovány na školách.

Dobové poznatky o magnetismu a projevech elektrické síly byly minimální. Gilbert ve své publikaci dokázal, že magnety mají vždy dva póly, z nichž ani jeden nelze izolovat samostatně. Pokusy demonstroval, že lehké předměty nepřitahuje jen jantar, o kterém to bylo známo, ale také diamant, opál, ametyst, safír, sklo, síra, horský křišťál a další látky.

Zmiňoval se o odvedení náboje z těles za pomoci plamenu. Dokázal měřit velikost přitažlivé síly u magnetů a popisoval magnetizaci různých látek. Poukazoval na magnetování různých typů železa a objevil, že látku lze zvýšením teploty odmagnetovat. V díle objasnil a zavedl pojem magnetická indukce. Jako první definoval rozdíly mezi jevy elektrickými, jimž dal jméno, a magnetickými. Brit rovněž zkonstruoval první verzi elektroskopu, pro který se vžil termín Gilbertovo versorium.

Práce vyvrátila teze o „nadlidské" magnetické síle

Gilbert pochopitelně nebyl prvním člověkem, který se zabýval magnetismem. Anglický přírodovědec částečně navazoval na práci francouzského mnicha Peregrina z konce 13. století, která se touto „záhadnou silou" a jejími projevy zabývala. Součástí tohoto spisu byl mimo jiné i návod na zhotovení kompasu s magnetkou.

Inspirovala jej také práce Roberta Normana, původně námořníka, který se zabýval sestrojením a fungováním kompasu. Nicméně Gilbertovo dílo bylo první ucelenou a obsáhlou prací, která se zabývala podobnými tématy. Až do její publikace uvažovala většina vědců o magnetismu jako o síle stojící na hraně mezi jevy fyzickými a nadlidskými či spirituálními.

Naprosto převratné byly Gilbertovy objevy o magnetismu planety. Ve svém díle určil magnetické póly Země a spočítal, že se nacházejí nedaleko zeměpisných pólů, což je také důvod, proč může fungovat kompas. Na přelomu 16. a 17. století stále panovaly domněnky, že někde u severního pólu jsou magnetické hory, k nimž střelka kompasu ukazuje.

Další závěry díla limitovaly dobové znalosti

Pochopitelně i Gilbertovo dílo naráželo na své limity. Anglický badatel nedokázal změřit slabé magnetické účinky elektrického proudu, a proto soudil, že elektřina a magnetismus spolu nesouvisí. Tento chybný závěr byl překonán až po více než dvou stoletích. Na druhou stranu úroveň tehdejších znalostí a dobové experimentální metody v podstatě neumožňovaly objevit příbuznost obou jevů.

Naopak přínos Gilbertova bádání tkví v samotném založení nauky o magnetismu a elektřině. Jeho paralelní zkoumání magnetických a elektrických jevů mohlo do určité míry nasměrovat další badatele až k objevu elektromagnetismu.

Angličanovo dílo inspirovalo další pokračovatele, kteří na něj navazovali. Zmínit můžeme například René Descarta nebo Benjamina Franklina. Další rovinu představuje Gilbertův přínos metodice vědeckého bádání, zejména pak důraz na experimentem ověřené teorie a uplatňování kritického rozumu při hodnocení závěrů. Je proto trochu s podivem, že tento vědec zůstává přes svůj veškerý přínos často tak trochu ve stínu svých známějších kolegů a nezřídka bývá označován za zapomenutého génia. 

Uznání se dočkal i v medicíně

Přestože historický odkaz Gilberta spatřujeme především v oboru fyziky, i v medicíně, tedy ve svém původním odvětví, byl považován za kapacitu. Soukromá praxe se těšila velké popularitě a o jeho lékařských schopnostech se vědělo po celé zemi. V roce 1600 byl jmenován prezidentem Britské Královské lékařské společnosti. O rok později se dokonce stal osobním lékařem královny Alžběty I., kterým zůstal až do její smrti. Stejnou funkci Gilbert vykonával u Alžbětina nástupce Jakuba I. Stuarta.

William Gilbert se nikdy neoženil a zůstal starým mládencem. Zemřel v Londýně v roce 1603 na dýmějový mor ve věku 59 let. Na jeho počest byla pojmenována, dnes již nepoužívaná, jednotka elektromagnetického napětí. Byla by nepochybně velká škoda na Gilbertův přínos pro elektřinu a magnetismus zapomínat.

Profil osobnosti:	William Gilbert
datum narození:	24. 5. 1544
národnost:	anglická
profese:	lékař, vědec a fyzik
čím se nejvíce proslavil:	založení nauky o magnetismu a elektřině
další přínos:	přínos metodice bádání - důležitost ověření teorie experimentem
datum úmrtí:	30.11.1603 (ve věku 59 let)