Alexander Graham Bell vynalezl telefon, protože chtěl pomoct sluchově postiženým
Telefon vynalezl i bez hlubších znalostí elektřiny a vynálezům všeho druhu zasvětil většinu života. Alexander Graham Bell byl také profesorem fyziologie řeči a učitelem řečnictví. Věnoval se výuce řeči u sluchově postižených. Jednotku pro měření intenzity zvuku - decibel, pojmenovali právě po Bellovi. Tušili jste, že závádění telefonu neprobíhalo zrovna hladce a zájem o něj neměli ani na poště?
Úvodní fotografie: Skotský vynálezce se dostal také na americké poštovní známky. Zdroj: Wikimedia Commons
Alexander Graham Bell pocházel z rodu Bellů ze St. Andrews ve Skotsku, jehož členové se výrazně zasadili o rozvoj kultury mluveného slova. Dědeček Alexander (1790-1865), po kterém vynálezce jeho rodiče pojmenovali, působil jako herec a učitel řečnictví. Zaměřoval se na nápravu řečových vad.
Stal se uznávanou autoritou a inspiroval své syny, aby se také vydali na dráhu učitelů řečnictví. Otec vynálezce, Alexander Melvill Bell (1819-1905) proslul rozšířenou populární příručkou o správném přednesu a vypracoval také novátorský systém nazvaný „visible speech“ neboli viditelná řeč.
Šlo o grafické značky pro vyjádření polohy mluvících orgánů při řeči. Tento systém byl ve své době velmi podporován jako možnost vyjádření jakéhokoli jazyka nebo dokonce i pouhého zvuku. Měl sloužit i při výuce řeči u hluchoněmých. Nakonec však zanikl a nahradilo ho mezinárodně dohodnuté systémy fonetické transkripce.
Rodinná tradice Bella inspirovala nejprve k učitelství
Alexander Graham Bell se narodil 3. března 1847 v Edinburghu. Doma ho nejdřív vzdělávala jeho matka, přestože byla sama takřka neslyšící. Vyučoval jej také známý italský hudebník Bertini, takže Bell uvažoval spíše o hudební dráze. Oba rodiče se živili jako učitelé. Alexander se tak již od útlého věku věnoval akustice a sledování řeči. Otec svým dětem zadával i různé úkoly jako např. sestavit něco jako mluvící stroj.
Mladého Bella poslali do Londýna za jeho dědečkem, tehdy ještě velmi aktivním učitelem řečnictví. Budoucí vynálezce telefonu chodil na jeho lekce, osvojil si společenské vystupování i oblékání. Poté se stal učitelem hudby a řečnictví.
Získal ocenění od kanadských indiánů
Bella ale trápily zdravotní problémy. Trpěl tuberkulózou stejně jako oba jeho bratři, kteří této nemoci podlehli. V roce 1870 se celá rodina přesídlila do kanadského města Brantford s vidinou Bellova uzdravení ve zdravějším prostředí. Nakonec se zde usídlili trvale. Bell zde již jako 23letý přednášel o visible speech pro hluchoněmé, dokonce tímto způsobem zaznamenával řeč indiánů z nedaleké rezervace, za což byl vyznamenán čestnou příslušností ke kmeni Mohawk.
Připravoval však také materiály ke své práci na tzv. harmonickém telegrafu, kde se snažil o přenos tónových zvuků na dálku pomocí elektrického proudu. Poté si otevřel v Bostonu soukromou školu vokální fyziologie, kde vyučoval visible speech a odstraňování řečových vad. Učil zde také hluchoněmé.
Vždy však zdůrazňoval význam mluvené řeči a němotu považoval pouze jako důsledek hluchoty. Hledal nejrůznější způsoby, jak již od útlého věku rozvíjet řeč sluchově postižených a jak je integrovat do společnosti i do škol a předškolních zařízení, kde by se vzdělávali současně se zdravými dětmi. Věřil, že technologický pokrok jednou úplně vyléčí hluchotu.
Při vynálezu telefonu hrál roli preparát skutečného lidského ucha
Klíčový význam pro jeho další práci mělo seznámení s otcem jednoho hluchoněmého chlapce. Bell chtěl vyvinout přístroj, který by pomohl hluchoněmým vizuálně znázornit lidskou řeč v artikulaci, melodii a intenzitě. Manuálně sice nebyl příliš zručný, ale to nahrazoval svou pílí a spoléhal také na mladého asistenta T. A. Watsona.
Průlomem v Bellově bádání se stal pokus, kdy získal od bostonského lékaře přímo preparát lidského ucha a pozoroval, jak je jemná blána (přirozená membrána ušního bubínku) schopná rozkmitat i poměrně silnější sluchové kůstky. Na základě této analogie vyvinul telefonní přístroj s membránou na obou koncích.
Spory o autorství telefonu se táhly 100 let
V roce 1875 se zdařil první elektrický přenos zvuku, o rok později přístroj technicky vylepšil pro přenos lidské řeči. V roce 1876 si nechal vynález patentovat. Ohledně prvenství vynálezu telefonu se ale vedly spory dalších sto let, vedle Bella se často prvenství přisuzuje italskému vynálezci Antoniu Meuccimu.
Převratný vynález však zprvu nebudil žádný zájem a do praxe se zaváděl dosti ztěžka. Neměli o něj zájem dokonce ani na poště. Během experimentů s dálkovým spojením se 8. října 1876 uskutečnil první telefonní rozhovor na vzdálenost 3,2 km mezi Bostonem a Cambridge. V následujícím roce založil se společníky Bell Telephone Company, ze které později vznikl telekomunikační gigant AT&T.
Jak to Bell všechno stíhal? Jeho životopis ohromuje rozsahem zájmů
Bellovi nakonec vynález telefonu umožnil určitou finanční volnost, takže se po zbytek svého života věnoval kariéře vynálezce. Má na triku sestrojení řady dalších zařízení jako fotofon (přenos zvuku podle měnící se intenzity světla), akustický přístroj k určování polohy ledovců, akustická sonda nebo audiometr, kterým zkoumal rozsah nedoslýchavosti.
Věnoval se i navrhování zlepšováků v letectví a konstrukci rychlých člunů. Kromě toho se Bell zajímal o chov ovcí. Sám si pořídil jedno stádo. Zamýšlel se také nad alternativními a obnovitelnými zdroji energie a angažoval se v National Geographic Society.
Byla to osobnost s mimořádně širokým spektrem zájmů, které jsou na první pohled velmi různorodé. Jeho velkou oporou mu byla jeho neslyšící žena Mabel, dříve jeho žačka. Vychovali dvě dcery, dva synové zemřeli v kojeneckém věku. Jejich manželství bylo celkem šťastné, hádky vyvolávalo jen Bellovo ponocování, kdy chodil spát třeba i ve čtyři ráno, protože potřeboval pracovat na svých vynálezech.
Vidina finančního zisku ho nikdy nepoháněla při jeho objevech. Praktické uplatnění pro ně hledal až později, čímž se lišil od řady jiných vynálezců. Zemřel na komplikace spojené s diabetem 2. srpna 1922 ve věku 75 let.
