Otec atomové bomby Robert Oppenheimer později prosazoval regulaci jaderných zbraní
Robert Oppenheimer patřil k fyzikům, kteří se nejvýrazněji podíleli na vzniku atomové bomby. Ať již jako vědec dokázal cokoli dalšího, účast na proslulém projektu Manhattan tvoří v jeho životopisu zásadní přelom. Zajímavostí je, že po nepředstavitelné hrůze v Hirošimě a Nagasaki ze svého „úspěchu“ rychle vystřízlivěl a podobně jako řada dalších vědců té doby se snažil o regulaci jaderných zbraní.
Úvodní fotografie: Ilustrativní obrázek
Robert Oppenheimer byl rodilý Američan (*22. dubna 1904, New York). Jeho otec, úspěšný židovský obchodník, pocházel z Německa. Rodina byla velmi slušně zajištěna, nadaný Robert díky tomu mohl navštěvovat kvalitní školy a připravovat se na vědeckou dráhu. Vzhledem ke svým mimořádným studijním výsledkům dokončil Harvardskou univerzitu už ve svých 21 letech.
Mladý Oppenheimer vynikal nadáním na jazyky
Poté pokračoval ve studiích na univerzitě v Cambridge a krátce na to se přesunul na univerzitu v německém Göttingenu. Nejvíce si oblíbil teoretickou fyziku, ale studoval také literaturu nebo filozofii. Ovládal několik jazyků včetně latiny a řečtiny. Starověké indické eposy, které jej velmi zaujaly, četl zásadně v originále v sanskrtu.
Během dvouletého studijního pobytu v Evropě dokázal publikovat devět vědeckých prací a obhájit disertaci. V této době se nejvíce proslavil svojí prací o kvantové teorii molekul, kterou napsal společně se svým učitelem Maxem Bornem.
Doktor Robert Oppenheimer na cestě k jaderné bombě
Po ukončení studia v Evropě se Robert Oppenheimer v roce 1927 vrátil do Ameriky, kde pokračoval ve vědeckém bádání na poli teoretické fyziky. Věnoval se tématům spadajícím do molekulární a jaderné fyziky, zajímal se o kvantovou elektrodynamiku.
V roce 1941 se v rámci speciální komise podílel na diskusi o potenciálu využití jaderné energie pro válečné účely. O možnosti sestrojení jaderné zbraně sám uvažoval již dříve. Po několika úspěšných pokusech s uranem byl pověřen vedením celého výzkumného týmu.
Ne všichni byli tehdy přesvědčeni o jeho kompetentnosti pro tak náročný úkol, v mnoha ohledech neměl dostatek zkušeností ani znalostí. Generál Leslie Groves, který byl prezidentem USA pověřen vývojem a konstrukcí jaderné bomby, si však Oppenheimera přesto vybral.
Svoji roli zřejmě sehrálo Oppenheimerovo vysoké sebevědomí a také jasná koncepce, se kterou se o tuto pozici ucházel. Celý projekt se rozhodl řešit interdisciplinárně, přizval odborníky nejen z oblasti fyziky a chemie.
Projekt Manhattan: Oppenheimer vedl laboratoře v Los Alamos
Po dokončení příprav byl v roce 1942 zahájen proslulý projekt Manhattan, na jehož konci budou dvě japonská města spálena na popel.
Během svého působení v projektu zažil Oppenheimer krušné chvíle po nařčení ze špionáže kvůli kontaktům se členy komunistické strany. Veškerá obvinění však byla nakonec stažena a oddělení pro vývoj atomové bomby dál pokračovalo s Oppenheimerem v čele.
Po svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945 si Oppenheimer společně s mnoha dalšími vědci naplno uvědomil obrovský ničivý potenciál těchto zbraní. Asi za dva měsíce poté se rozhodl z Los Alamos odejít. Přezdívku „otec atomové bomby“ si nesl jako smutnou nálepku do konce života.
Za pomalý vývoj vodíkové bomby obvinili Oppenheimera
Dále působil jako ředitel Institutu pokročilých studií v Princetonu, byl prezidentem Americké fyzikální společnosti a také se stal předsedou poradního výboru Atomové komise. Velmi usiloval o nastavení mezinárodně uznávaných kontrolních mechanismů pro používání jaderné energie. Varoval před závody ve zbrojení.
Díky těmto aktivitám si ale udělal také spoustu nepřátel zejména mimo vědecké kruhy. V roce 1954 byl označen jako viník stagnace USA ve vývoji vodíkové bomby. Ačkoli se za Oppenheimera postavili jeho kolegové, byl mu následně odepřen přístup k vojenským materiálům souvisejících s jaderným výzkumem a ztratil politický vliv.
Anketa
Rehabilitace se dočkal až od prezidenta J. F. Kennedyho, který mu mimo jiné udělil Fermiho cenu. Až do konce života pak Robert Oppenheimer působil s různými přestávkami v Princetonu. Zemřel na rakovinu hrdla 18. února 1967 ve věku 62 let, protože již od mladého věku patřil mezi těžké kuřáky.
Robert Oppenheimer: Citáty a zajímavosti
- V mládí se stal nadšeným sběratelem nerostů.
- V životě se prý dokázal dobře prosadit díky svému charismatu a neobvyklému přesvědčovacímu talentu.
- Proslul svým citátem z indické Bhagavadgíty, které pronesl během prvního testovacího výbuchu jaderné bomby: „Když zář tisíců sluncí vybuchne na obloze, bude to jak nádhera toho nejmocnějšího… Stávám se smrtí, ničitelem světů.“
- Spekuluje se, že za dob studií trpěl psychickými problémy, depresemi a výbuchy vzteku.
- Jako profesor dokázal nadchnout své studenty, ačkoli na ně míval nepřiměřené požadavky.
- Ve 30. letech se v reakci na události v Německu stal členem a podporovatelem komunistické strany. Politicky jej také ovlivnil několikaletý vztah s komunistkou Jean Tatlockovou. Později komunistickou stranu opustil.
- Jeho manželkou se nakonec stala bioložka Katherine (přezdívaná Kitty), se kterou strávil zbytek života. Měli spolu dvě děti.
