Přísně utajovaný projekt Manhattan: Jak probíhal vývoj první atomové bomby?
Před prvním jaderným testem, který se měl konat v poušti Nového Mexika, se vědecké špičky tajného projektu Manhattan sázely, co se stane, až odpálí spoušť. Vedoucí jaderného výzkumu Robert Oppenheimer tipoval, že nic. Jeho kolegové sázeli i na zničení celého Nového Mexika nebo na srovnání celé planety se zemí. Pak spatřili oranžovou záři prvního atomového hřibu na světě.
Šest až sedm tisíc lidí žilo během druhé světové války v americké poušti Nového Mexika s jediným cílem; vytvořit ničivou zbraň dřív, než se to podaří nacistům.
Hitler totiž při okupaci evropských zemí zabral uranové doly (např. Jáchymov v tehdejším Československu), nařídil stavbu jaderných reaktorů a sdružoval nejlepší vědecké mozky, aby vyvinuly jadernou bombu a zajistily tak nadvládu árijské rasy nad světem. Ke spuštění super tajného jaderného programu Manhattan se americký prezident Roosevelt rozhoupal až po útoku na Pearl Harbor.
Na projektu nejdříve pracovali američtí vědci i uprchlí fyzici z Evropy roztříštěně na několika univerzitách po celých státech. Postupně se ale hlavní snahy přesunuly do pouštní pustiny poblíž Los Alamos, kde v krátkém čase vyrostl skrytý komplex laboratoří.
Manželky vědců vůbec netušily, co se v Los Alamos děje
Přijeli sem matematici, fyzici a inženýři z celého světa i s celými rodinami, aniž by svým ženám a dětem mohli prozradit, co tady vlastně dělají.
Zůstali naprosto odstřižení od světa, aby se zabránilo úniku informací kvůli německým i sovětským špionům. Při příchodu museli podstoupit bezpečnostní prověrku pod detektorem lži.
Nesměli používat telefon a v celém areálu hlídaném vojáky fungovala ze začátku jen jedna poštovní schránka. Vědci pracovali 10 až 12 hodin denně šest dní v týdnu. Zdejší životní podmínky se podobaly pobytu na letním táboře. Občas došlo k výpadkům proudu nebo přerušení dodávek vody.
Kvůli nudě v poušti stoupala porodnost
Vědecké týmy mezi sebou dokonce soupeřily o to, kdo vytvoří jadernou zbraň dřív. Podle velitelů měla přirozená soutěživost zrychlit pokrok. Souběžně tak vznikaly dva prototypy atomové bomby (jedna s uranem, druhá s plutoniem).
Kromě zkoumání štěpné reakce atomů ale obyvatelé pouštního městečka neměli moc do čeho rýpnout. V Los Alamos proto nezvykle rostla porodnost. Aby se situace nevymkla kontrole, začali vědcům rozdávat kondomy.
První výbuch pozorovatele ohromil
Výzkum v Los Alamos pod vedením Roberta Oppenheimera trval od roku 1942 až do 1945. K dramatickému vyvrcholení dospěl 16. července 1945, kdy byl naplánován první test pod krycím jménem Trinity (z angličtiny Svatá Trojice) v odlehlém koutě, kterému místní indiáni přezdívali příhodně Cesta mrtvého muže.
Místní obyvatelstvo samozřejmě nemělo o ničem ani potuchy. Vojáci se připravovali na možnost rychlé evakuace lidí pro případ, že by odhad rozsahu exploze byl podhodnocený.
Síla výbuchu po odpálení 6 kg čistého plutonia předčila očekávání většiny vědců. Tlaková vlna rozbíjela okna ve vzdálenosti do 160 kilometrů. Světelný záblesk se dal spatřit až do 200 kilometrů od exploze. Pozorující vědci v bunkrech viděli, jak od země vyšlehly zelené plameny a ozářily oblohu. Pak se ohnivá koule mezi mraky proměnila na oranžově zářící atomový hřib.
Při měsíčku poezie, při atomovém výbuchu staroindické verše
Když při prvním testu nebe zamořil radioaktivní hřib, měl Robert Oppenheimer recitovat verše ze staroindického eposu Bhagavadgíta: „Když zář tisíců sluncí vybuchne na obloze, bude to jak nádhera toho nejmocnějšího… Stávám se smrtí, ničitelem světů.“
Pokračování toho příběhu už všichni známe. Za necelé dva měsíce od prvního testu byly svrženy dvě atomové bomby na japonská města Hirošima (6. 9. 1945) a Nagasaki (9. 9. 1945). Někteří vědci, kteří pracovali na projektu Manhattan, pak trpěli žaludečními nevolnostmi a depresemi.
