Podívejte se, jak pandemie ovlivnila znečištění v Evropě
Pandemie koronaviru v posledních měsících ochromila Evropu a její běžné fungování. Zatímco většina důsledků pandemie je spíše negativního charakteru, nalézt lze i oblasti, ve kterých aktuální nestandardní období spíše pomohlo. Jde například o snížení znečištění ovzduší. Podívejte se na to, jak pandemie ovlivnila znečištění v Evropě.
Méně průmyslu i aut na silnicích
Za zlepšeným ovzduším stojí především omezení průmyslu, výroby a výrazný pokles počtu dopravních prostředků na evropských silnicích. Všechny tyto skutečnosti jsou důsledkem státních restrikcí v rámci boje proti koronaviru.
Studie Centre for Research on Energy and Clean Air porovnávala znečištění oxidy dusíku mezi 25. březnem a 24. dubnem a stejným obdobím v loňském roce. Letošní hodnota byla o 37 % nižší, než ta z roku 2019. Oxidy dusíku se do ovzduší dostávají především z dopravy. Polétavého prachu, který pochází z dopravy, průmyslu, uhelných elektráren a individuálního topení uhlím, bylo v Evropě za stejné období o 12 % méně než loni. Na následujícím videu je možné pozorovat pokles znečištění od ledna do března – markantní rozdíl je patrný především na severní Itálii.
Výzkumníci přirovnávají toto zlepšení k hypotetické situaci, během které by všichni Evropané přestali na měsíc kouřit. Zdravotní důsledky zlepšení ovzduší jsou dalekosáhlé – díky čistšímu vzduchu v Evropě se ve sledovaných týdnech předešlo až 11 300 předčasným úmrtím. Kromě toho vyčíslila studie i další důsledky tohoto poklesu. Podobně zlepšený stav by umožnil předejít 1,3 milionu denních pracovních absencí. Zároveň by ubylo 6000 nově zjištěných případů astmatu u dětí.
Přinese současný stav dlouhodobé zlepšení?
Zmiňovaná studie byla vztažena na Evropu, v rámci jednotlivých regionů se hodnoty znečištění a jejich krátkodobé výkyvy budou lišit. Nicméně i v České republice byl zaznamenán například výrazný pokles dopravy – podle dat společnosti Google nebo mobilních operátorů téměř až o polovinu oproti běžnému stavu. Naopak množství polétavého prachu v ČR od poloviny března lehce vzrostlo. Podle Jiřího Koželouha z Hnutí DUHA za tím pravděpodobně stojí lokální topení uhlím spojené s chladným obdobím a skutečností, že lidé trávili čas doma a více tedy topili.
Koželouh se domnívá, že dočasné snížení znečištění ovzduší nemá příliš velký význam. Aby bylo možné stav trvale zlepšit, je potřeba přijmout systémová opatření. „Životu a zdraví v našich městech by prospělo dát více prostoru pěším, cyklistice, veřejné dopravě a zeleni. Uhlí jako palivo (ale i nevyhovující kotle na dřevo) je potřeba co nejrychleji v lokálním vytápění nahradit čistšími palivy (uhlí má smysl využívat ještě nějakou dobu v teplárnách, kde platí emisní limity a spalování je daleko účinnější). A je potřeba během následujících deseti let postupně odstavit uhelné elektrárny, které se podílí na zatížení ovzduší prachem, ale produkují také třeba rtuť a další látky, které se běžně neměří. Navíc jsou hlavním zdrojem skleníkového oxidu uhličitého“, dodává Koželouh.
Snížení znečištění ovzduší ale jasně ukázalo na pokles ekonomiky. Budou se tento výpadek snažit evropské země dohánět? „Pravděpodobně nikdo nebude chtít, abychom uspořené emise vypouštěli do ovzduší v následujícím obdobím s tím, že jen doháníme předešlé výpadky. Na druhou stranu je pravda, že byly uspořeny emisní povolenky, které se budou moci v budoucnu využít. Rovněž zaznívají názory, že bychom mohli zbrzdit zpřísňování emisních limitů, protože jsme je výrazně omezili v průběhu pandemie. Při rozjezdu ekonomiky by bylo prospěšné odbourávat regulace. Spíše se však dočkáme dalšího utahování šroubů,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.
Je souvislost mezi znečištěním ovzduší a citlivostí na koronavirus?
V podstatě od začátku pandemie se spekuluje o tom, že mezi úmrtností na COVID-19 a znečištěným ovzduším existuje vztah. Místa s největším počtem obětí totiž často patří mezi ta s nejhorším ovzduším v rámci širší oblasti – typicky je zmiňován například průmyslový sever Itálie, čínský Wu-chan nebo americký New York. Poslední průzkumy skutečně nasvědčují tomu, že horší kvalita ovzduší může znamenat vyšší riziko nákazy koronavirem.
Studie Harvardské univerzity zkoumala tento fenomén na americkém území. Jejich závěrem je, že drobné částice znečištění PM2.5 při dlouhodobé koncentraci zvyšují smrtnost nemoci COVID-19 – s každým mikrometrem na metr krychlový v průměru o 15 %. Vědci předpokládají, že dlouhodobé vystavení drobným částicím znečištění oslabuje plíce, které jsou pak zranitelnějším proti virům útočícím na respirační systém.
Podobné závěry naznačuje také studie Univerzity Martina Luthera v Německu. Ta zkoumala smrtnost nemoci a znečištění ovzduší ve vybraných oblastech Německa, Francie, Španělska a Itálie. Podle studie může mít znečištění oxidem dusičitým vliv na celkové zdraví lidí a jejich reakci na COVID-19. Autoři však jedním dechem dodávají, že se jedná jen o první náznaky korelace a vyzývají ostatní badatelské instituce k dalším výzkumům.
