Evropský Green Deal: Pomůže životnímu prostředí?
Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu je strategie evropských států, jak bojovat s globálními změnami klimatu, znečištěním ovzduší, půdy, vodních toků a dalšími klimatickými výzvami. Pomůže tento ambiciózní plán EU životnímu prostředí? Nepoškodí přijatá opatření ekonomiku evropských států?
Nejde jen o emise skleníkových plynů
Green Deal byl v roce 2019 odsouhlasen členskými zeměmi EU jako reakce na změny klimatu a zhoršování životního prostředí. Jedním z nejzásadnějších a nejvíce diskutovaných cílů je závazek, že země do roku 2050 nebudou produkovat žádné čisté emise skleníkových plynů, tzn. že jejich bilance bude nulová. Tato ambice se nejviditelněji promítá v energetice, kde dochází k ústupu od uhlí a prosazování zelené energie, ale také v dopravě, kde se podporují ekologičtější způsoby pohonu. Green Deal však zdaleka není jen o emisích skleníkových plynů, jedná se o soubor mnoha dalších cílů.
Plán je rozdělen do několika skupin. Patří mezi ně například ochrana biodiverzity, která řeší nedostatek vody v krajině a výsadbu stromů nebo udržitelná mobilita zaměřená na problematiku dopravy. Green Deal si dává za cíl rovněž používání šetrnějších technologií v potravinářství, snížení mikroplastů z léčivých přípravků ve vodě, snížení znečištění z velkých průmyslových areálů nebo podporu zateplování. Zelená dohoda pro Evropu řeší klimatické problémy v mnoha sférách, což je skutečnost, která se někdy ztrácí pod vlivem medializace těch nejdiskutovanějších témat.
„Zelená dohoda pro Evropu je plán, jak dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 a pomoci tak zastavit globální změnu klimatu – je to zastřešující dokument, který popisuje, jakou novou legislativu bude třeba v EU přijmout, kterou a jak zhruba upravit. (...) Opatření samo o sobě tedy neobsahuje žádné, ale na základě Green Deal již vznikly strategie, které se na této úrovni pohybují – strategie Z farmy na vidličku (Farm to Fork) například stanovuje cíle do roku 2030 pro dosažení 25 % obhospodařované plochy v režimu ekologického zemědělství (tedy bez pesticidů a s větší šetrností k půdě) nebo snížení objemu používaných hnojiv a pesticidů,“ vysvětluje ředitelka Hnutí DUHA Anna Kárníková.
Pomůže Green Deal životnímu prostředí?
Na tuto otázku lze v roce 2020 jen stěží odpovědět, řada z cílů je vytyčených k roku 2030 či dokonce 2050. Až čas ukáže, zda Green Deal opravdu pomůže. Čistě z pohledu životního prostředí by jednoznačně pomoci měl – pokud skutečně naplní své cíle nebo se k nim alespoň přiblíží. Snížení emisí, odstranění znečištění vod a půdy, výsadba stromů, omezení používání pesticidů a umělých hnojiv – všechno ze zmíněného, stejně jako další cíle Green Dealu, nepochybně pomohou životnímu prostředí.
Tato skutečnost není rozporována a pokud ano, tak nikoliv na základě dostupných vědeckých poznatků. Otázkou je, jakou cenu státy Evropské unie za uskutečnění Green Dealu zaplatí. Ostatně kritika Zelené dohody pro Evropu poukazuje nejčastěji právě na ekonomický aspekt.
Poškodí Green Deal ekonomiku nebo jí může v některých zemích naopak pomoci?
Tuto otázku jsme položili Štěpánu Křečkovi, hlavnímu ekonomovi BHS. „Základní princip Green Dealu spočívá v tom, že se odepíšou funkční aktiva, která nejsou ekologická a místo nich vzniknou nová aktiva, která jsou ekologičtější. Z čistě ekonomického pohledu by bylo efektivnější, kdyby neekologická aktiva byla nahrazována postupně, jakmile skončí jejich životnost. Green Deal si však klade za cíl udělat rychlou změnu směrem k šetrnějšímu životnímu prostředí. To bude doprovázeno obřími náklady na investice v energetice, což pochopitelně může vytlačit investice z jiných sektorů. Jelikož tato operace není prováděna na základě tržních podnětů, ale na základě politických rozhodnutí, nejedná se o ekonomicky nejefektivnější způsob přeměny hospodářství,“ domnívá se Křeček.
Zároveň ale dodává: „Na druhou stranu lidé se v reálném čase dočkají zlepšení v oblasti životního prostředí. To nepochybně má pro mnoho lidí zásadní význam. Naše společnost je již natolik bohatá, že si tuto změnu může dovolit financovat. Musí se to však udělat chytře. Je mnoho věcí, které se dají po cestě zkazit.“
Green Deal ve světle pandemie koronaviru
Green Deal byl plánován v době, kdy se státy nepotýkaly s ekonomickými důsledky pandemie koronaviru. Čeští představitelé v čele s ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem již na jaře prohlašovali, že by stát měl v této situaci od Green Dealu ustoupit a peníze alokovat na posílení ekonomiky. V podobném duchu se vyjadřoval i premiér Andrej Babiš. Řada evropských představitelů v Green Dealu ale vidí cestu k hospodářskému a sociálnímu oživení. Tento názor v EU převládá, proto se nedá předpokládat, že by došlo k odložení Zelené dohody.
Podle Křečka by mohla pandemie prosazování Green Dealu paradoxně pomoci: „Pandemie nás přivedla do hluboké ekonomické krize. Bude proto snaha se z ní rychle dostat, a to i za cenu výrazného růstu zadlužení států. Vypůjčené peníze se budou muset nějakým způsobem utratit, aby byl vyvolán ekonomický růst. Green Deal představuje zajímavý způsob, jak bychom peníze mohli utrácet. Jelikož neexistuje moc jiných detailněji rozpracovaných návrhů, myslím si, že se půjde právě tímto směrem. V konečném důsledku by tak pandemie koronaviru paradoxně mohla prosazování Green Dealu usnadnit.“ Kárníková doplňuje: „Green Deal je pro ČR velká příležitost vsadit na čisté technologie a rozvíjet průmysl, který uspěje i v bezuhlíkové budoucnosti.“
