Emisní povolenky zdražují. Jak ovlivňují cenu elektřiny?
Jak přesvědčit velké znečišťovatele ovzduší, aby snižovali produkci oxidu uhličitého? Takovou otázku řešila Evropská unie, aby splnila závazek plynoucí z Kjótského protokolu. Řešení měly přinést tzv. emisní povolenky, které fungují zjednodušeně jako motivační kolektivní hra. Pojďme se podívat, kolik v současnosti emisní povolenky stojí a jak ovlivňují cenu energií.
Emisní povolenka - co to je?
Co je to povolenka na emise? Zkusíme si to vysvětlit nejdříve velmi jednoduše, a to na příkladu karetní hry. Stát rozdává karty, které odpovídají určitému objemu vyprodukovaných emisí. Hráči, především z řad průmyslových podniků a výrobců energií (například uhelné elektrárny), se během roku činí, aby hodnotu na svých kartách při své produkci nepřekročili a po závěrečném součtu výsledků musí vrchnímu krupiérovi vrátit část karet odpovídající objemu skutečně vyprodukovaného CO2. Co jim zbude, mohou prodat jiným hráčům, kteří nebyli tak úspěšní ve své snaze o snížení produkce skleníkových plynů.
Co se stalo v Kjótu?
Teď se na problém emisních povolenek podíváme z náročnějšího úhlu pohledu. Řada průmyslových zemí již v roce 1997 dojednala závazek snížit emise skleníkových plynů. Výsledkem byl Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách, který většina zúčastněných zemí (včetně ČR) během následujících let ratifikovala. Oproti původním předpokladům ratifikaci nakonec zamítly Spojené státy. V první fázi mezi lety 2008–2012 se jednalo o závazek snížit společně emise skleníkových plynů minimálně o 5,2 % oproti stavu roku 1990. Konkrétní závazky jednotlivých zemí se lišily. Dodatek z roku 2012 zajistil pokračování závazku v letech 2013–2020. Ne všechny státy, které k závazku přistoupily v prvním období, se rozhodly pokračovat i v druhém. Pro státy EU z toho vznikl požadavek snížit do roku 2020 emise o 20 % v porovnání s rokem 1990. V následujícím období v letech 2021–2030 pak o 40 % oproti roku 1990.
Emisní povolenka umožňuje vypouštět skleníkové plyny do ovzduší
Jednotlivé státy mohou využít různých mechanismů, jak velké znečišťovatele ovzduší přimět ke spolupráci nebo je podpořit v zavádění ekologicky šetrnějších technologií. Jednou z možností jsou právě emisní povolenky zavedené napříč Evropskou unií. Členské státy přistoupily k závazku na snížení produkce CO2 společně jako jeden celek. Je tedy dopředu dáno, kolik emisí mohou za rok společně vyprodukovat.
Jedna povolenka opravňuje k vypuštění jedné tuny CO2. Každý stát dostane vždy určitý počet povolenek, které rozdělí mezi velké podniky z odvětví energetiky, hutnictví, chemického průmyslu, letecké přepravy a dalších. U nás platí, že podniky musí během celého roku monitorovat svoje emise a vykazovat je Ministerstvu životního prostředí. Počet povolenek odpovídající objemu vyprodukovaných emisí musí po ročním vyúčtování státu vrátit. Pokud jim nějaké povolenky zbudou, mohou je prodat na evropských energetických burzách jiným subjektům. V případě, že podnik vyprodukoval více emisí, než kolik získal povolenek, musí si zbývající objem dokoupit. Pokud státu po uplynutí ročního období patřičný počet povolenek nevrátí, čeká jej pokuta a povinnost vyčlenit tyto povolenky v příštím roce.
K čemu slouží emisní obchodování?
Celá myšlenka emisních povolenek vychází z předpokladu, že takto nastavený systém povede k maximální efektivitě vynaložených nákladů na snižování emisí. Každý podnik totiž musí zvažovat, jestli se mu více vyplatí investice do redukce emisí, nebo nákup dodatečných povolenek. Cílem je tedy motivovat podniky, u kterých je snížení emisí ekonomicky nejméně nákladné, k investicím do nových technologií a inovací.
ČR vstoupila do Evropského systému obchodování s emisemi (European Union Emission Trading Scheme, EU ETS) již v roce 2005. Spadá pod něj více než 11 tisíc evropských podniků. V rámci tohoto systému se jednotlivým evropským zemím přiděluje určité množství emisních povolenek. Nepředstavujte si je jako nějaké kartičky či papíry, jedná se o elektronický zápis v národním registru povolenek. Státy definované v prvním dodatku ke Kjótskému protokolu mohou mezi sebou obchodovat také v systému Mezinárodního emisního obchodování (International Emission Trading, IET). Samotné státy pak výnosy z prodeje povolenek používají k různým účelům. U nás prostředky získané z emisních dražeb míří např. na financování dotačního programu Nová zelená úsporám na podporu energeticky úsporného bydlení.
Kritika emisních povolenek: Nejasné výpočty a minimální dopad
Emisní povolenky si od počátku vysloužily poměrně bohatou kritiku. Když pomineme argumenty odpůrců konceptu globálního oteplování jako takového, stále zbývá řada trefných připomínek. První spočívá v komplikovaném způsobu výpočtu vyprodukovaných emisí. V praxi se totiž jednotlivé skleníkové plyny složitě přepočítávají na ekvivalent odpovídající jedné tuně CO2. Kritikové poukazují na nemožnost změřit přesné množství emisí i potenciál pro svévolné upravování každoroční bilance podniku nebo celých států.
Další výtka míří k zanedbatelnému globálnímu dosahu evropského snažení. V celosvětovém srovnání produkují evropské státy ani ne 10 % všech emisí skleníkových plynů. Evropský systém obchodování s emisemi navíc reguluje pouze okolo 45 % produkce skleníkových plynů v Unii. Do systému není zahrnuto zemědělství ani pozemní doprava. Kritikové upozorňují, že se spíše než o pomoc planetě jedná o pozvolnou likvidaci evropského průmyslu. Některé firmy navíc stěhují svoje provozy do zemí bez regulací emisí a produkty vozí zpět do EU. Globální ekologické dopady jsou tak v součtu ještě vyšší.
Další ránu pro emisní povolenky přinesla finanční krize z období okolo roku 2008, kdy padající ekonomika přispěla ke snižování objemu výroby v mnoha oblastech průmyslu. Díky tomu podniky vyprodukovaly méně emisí, neupotřebené povolenky se začaly hromadit na trhu a jejich cena klesala na minimum. Nejenže hrozil úplný krach obchodování s povolenkami, ale zároveň tento nástroj přestal plnit svoji funkci, protože podniky k žádným krokům směřujícím ke snižování emisí nemotivoval.
Na konci roku 2020 proto padlo v EU rozhodnutí o reformě, která začala platit od roku 2021. Kromě legislativních změn napříč členskými zeměmi bylo avizováno stahování nadbytečných povolenek z trhu. Za celou dobu fungování systému se povolenky prodávaly nejdráže za cca 29 eur a nejlevněji za méně než 3 eura. Od finanční krize cena dlouho kolísala okolo 5 eur za jednu emisní povolenku. V této době trh s povolenkami prakticky neplnil svůj účel. Podle tehdejších odhadů by bylo třeba dosáhnout minimálně desetinásobku ceny za povolenku, aby byly podniky skutečně motivovány ke snižování emisí. Změna přišla přibližně v polovině roku 2017 po ohlášení blížící se reformy, kdy začaly ceny prudce stoupat kvůli hromadnému skupování povolenek některými subjekty, které se jimi chtěly předzásobit. Svoji roli ale sehrály také rostoucí ekonomické ukazatele a obecně zvyšování produkce.
Jak vypadá trh s emisními povolenkami v současnosti
Současnost není pro cenu emisních povolenek příliš příznivá. Do roku 2023 se povolenky nakupovaly dokonce za 100 eur za tunu CO2. Od února 2023 ale cena postupně klesá a v březnu 2024 se pohybuje okolo 61 eur za tunu.
Zdroj: oenergetice.cz
Co ovlivňuje cenu emisních povolenek
Už víme, co jsou emisní povolenky a kolik v současnosti stojí. Co ale ovlivňuje jejich cenu a proč je taková, jaká je? Do ceny se promítá hned několik faktorů. Tím nejzásadnějším jsou základní principy trhu, tedy nabídka a poptávka. Tím druhým jsou politická rozhodnutí, protože emisní povolenky jsou více méně politickým nástrojem k dosažení unijních emisních cílů a zásadně se do povolenek promítá nastavení systému, například v podobě emisního stropu.
Emisní strop je maximální povolená míra znečištění, která je stanovena pro stacionární a mobilní zdroj nebo jejich skupinu, provoz, případně určité území. Tato míra znečištění se stanovuje za určité období. Daný zdroj tedy nesmí vypustit více znečištění, než kolik mu umožňuje právě emisní strop.
Jak emisní povolenky ovlivňují cenu energií?
A nyní ta nejzásadnější otázka pro všechny domácnosti a firmy. Jakým způsobem povolenky ovlivní cenu odebírané energie? Emisní povolenky mají zásadní dopad, protože čím jsou dražší, tím vyšší je cena elektřiny na trhu. To je způsobeno tím, že výrobci, kteří vyrábějí energii z fosilních zdrojů s vysokými emisemi, musí tyto povolenky nakupovat, aby nemuseli svůj provoz zavřít. S nedostatekm povolenek pak roste jejich cena a s nárůstem výroby energie se nakupují za stále vyšší ceny. A toto zvýšení cen musí výrobci promítnout i do ceny prodávané energie, což následně ovlivňuje změny v obchodních cenách dodavatelů elektřiny.
Platí tak pravidlo, že čím rychleji se státy EU přeorientují na bezemisní výrobu, například z obnovitelných zdrojů, tím rychleji budou domácnosti a podniky nakupovat energii za levnější cenu, protože pak už emisní povolenky nebudou potřeba.
Emisní povolenky pro domácnosti? Novinka od roku 2027
Evropská unie aktuálně schválila novelu trhu s emisními povolenkami. Z tzv. ETS I za několik málo let musí státy přejít na ETS II, který zahrnuje několik novinek a jedna z nich se bohužel negativně dotkne také domácností. Těmi zásadními novinkami je poplatek za emise z dopravy, ale také vytápění budov a právě energetická náročnost nemovitostí zasáhne do výše emisních povolenek, které budou domácnosti platit přes svého dodavatele ve vyúčtování.
Do roku 2031 by ale měla být alespoň cena takové povolenky fixovaná na 43 eurech, takže by nemělo docházet k extrémním výkyvům na trhu. Následuje otázka, jak se k riziku nárůstu cen za vytápění a nutnosti investic v českých domácnostech postaví česká vláda, například úpravou dotačních programů Nová zelená úsporám.
