Vítejte v Černobylu: Co zažijete na výletu do míst největší jaderné katastrofy?
Trávit romantický víkend v Paříži či Římě není pro každého. Fronty v muzeích, drahé vstupné na památky i posedávání ve stylových kavárnách se po čase omrzí. Kdo touží vyzkoušet trochu jiné dobrodružství, může lákadla evropských metropolí vyměnit za léčivé ticho a brouzdat se polorozbořenými paneláky v zakázané zóně kolem Černobylské jaderné elektrárny. Co vás čeká v perle evropského dark tourismu?
Úvodní fotografie: Koláž k památky černobylského neštěstí: Zdroj: Elektřina.cz, reprofoto Chernobyl Tours
O území kolem jaderné elektrárny Vladimíra Iljiče Lenina, jak se původně jmenovalo zařízení, kde došlo k tragickému neštěstí 26. dubna 1986, kolují různé neuvěřitelné historky. Spolucestující v autobuse do Kyjeva nám sliboval, že určitě v okruhu zakázané zóny narazíme na mravence s pavoučíma nohama.
Žádný „vylepšený“ hmyz jsme nespatřili, ale jednodenní návštěva oblasti zamořené radiací nabídla jiné neobyčejné pohledy.
Když se vypravíte do Černobylu v žabkách
Vstup do zakázané zóny, která se rozprostírá v nepravidelném okruhu 30 km od epicentra Černobylské havárie, připomíná přechod přes hranice do cizí země. Vojáci na kontrolním stanovišti vás nepustí dál bez platného pasu. Toulky krajinou po nukleární apokalypse musíte podniknout pouze s průvodcem a „vyzbrojeni“ dlouhými kalhotami a uzavřenou obuví.
Když přijedete nalehko (jako jeden turista z naší skupiny v žabkách a letních kraťasech), vojáci vás vybaví erárním outfitem pracovníka elektrárny, gumáky a bílým overalem. To se sice skvěle hodí pro tématické fotky, ale vždy nemusí najít vaši velikost, takže nedoporučujeme nic riskovat.
Výlet do Černobylu v obrazech
Prohlídka zakázané zóny se skládá z několika zastávek. Začíná se v zaniklé vesnici Zálesí, kde dříve žilo 3 000 obyvatel. Nyní se skupinka turistů může volně rozprchnout do několika opuštěných domů. Co zde šlo zpeněžit (topení, železné trubky aj.), už si dávno odnesli rabující zloději.
Dezolátní stav příbytků mají na svědomí ale také likvidátoři, kteří oblast čistili od zamoření a také záměrně ničili domy, aby se do nich jejich původní obyvatelé nechtěli později vrátit.
Tomu se podařilo zabránit jen částečně. Přes 1200 starousedlíků, tzv. samoselů, se rozhodlo přes zvýšenou úroveň radiace do svých domovů vrátit. Dnes už jich zde žije méně než 150. Kupodivu samoselové se těší vyšší průměrné délce života než lidé ve zbytku Ukrajiny.
Při druhé zastávce budete žasnout nad monstrózní konstrukcí radaru Duga. Dosahuje výšky až 150 metrů a měl odhalit balistické střely zamířené na Sovětský svaz. Komunisté se snažili jeho existenci utajit před světem. Kousek od radaru proto postavili falešnou autobusovou zastávku pro fiktivní opuštěný dětský tábor jako kamufláž.
Pokračuje se do obce Kopači, kde byly dřevěné příbytky srovnány se zemí, protože dřevo nasává radiaci jako pěnová houba vodu. Zbyla zde aspoň budova místní školy.
Naskytne se i vyhlídka na všechny 4 nyní už odstavené reaktory. Zatímco zničený 4. reaktor přikryl první sarkofág pár měsíců po havárii a druhý kryt v roce 2017, zbývající tři reaktory zastavily provoz teprve v letech 1991, 1996 a 2000. Kolem samotné elektrárny navíc pokračují různé odklízecí a monitorovací práce, takže sem dojíždí nebo přechodně přespává v černobylské ubytovně kolem 3 tisíc zaměstnanců.
Následuje oběd v černobylské kantýně připravený z potravin dovezených zvnějšku. Půda v zakázané zóně zůstává zamořená, jelikož mnoho kontaminovaných materiálů bylo zahrabáno pod zem, takže konzumace lokálně vypěstovaných plodin by mohla přivodit strávníkovi nezamýšlené „superschopnosti“.
V Pripjati, městě duchů, strávíte během černobylského výletu asi hodinu a půl. Podrobněji jsme prohlídku nezvyklého místa, kterému se před nehodou přezdívalo atomové město snů, rozebrali v předchozím článku.
Závěr patří obci Černobyl, kde se nachází památník věnovaný likvidátorům následků neštěstí. Jeho výrobu financoval hasičký sbor, poté co ukrajinská vláda odmítla na podobné dílo přispět. Proto tváře likvidátorů vypadají poněkud zkratkovitě a nepříliš realisticky. Na zaplacení profesionálhího sochaře totiž nezbyly peníze.
Napravo vidíme zasahovat čtveřici hasičů. Nalevo stojí pracovníci elektrárny, zaměstnanec s dozimetrem sledujícím úroveň radiace a také doktor spěchající k ozářenému nešťastníkovi. Lékaři a zdravotnický personál totiž dělali společnost 22 likvidátorům smrtelně otrávených radiací, i když to znamenalo, že se sami vystavují škodlivému záření a likvidátorům už stejně nemohou nijak pomoci.
Během exkurze si můžete půjčit Geigerův měřič. Toto zařízení začne pípat, jakmile se jeho uživatel dostane na místo se zvýšenou úrovní radiace. Když návštěvník překročí hranici 10 km od jaderné elektrárny, alarmujícího pípání se nezbaví. Naštěstí může výstražný zvuk vypnout.
Za celý výlet se turista vystaví radiační dávce kolem 0,003 milisievertů (mSv), což odpovídá jedné hodině strávené na palubě dopravního letadla. Ve výšce kolem 10 tisíc km totiž na člověka působí radiace z kosmického záření. Letušky a piloti nesmí být vystaveni dávce vyšší než 20 mSv za rok.
