Žhavé magma jako zdroj elektřiny: Na Islandu provádějí vrty do aktivních sopek
„Většina lidí, kteří by při vrtání do země omylem narazili na magmatický krb činné sopky, by si sbalila kufry a rychle odjela,“ říká britská geofyzička Gillian Foulgerová. Na Islandu ale věří, že tato náhoda jim pomohla objevit skvělý zdroj elektrické energie. Stačí vyhloubit díru do sopky a trochu se ohřát u žhavé roztavené horniny. V blízkosti měst to ale zatím radši nezkoušejte.
Kde najdete největší jaderný reaktor na světě? V nitru samotné Zeměkoule probíhá rozpad radioaktivních prvků, při kterém je uvolňováno obrovské množství tepelné energie. Teplota zemského jádra dosahuje dokonce teploty 4 000 °C. Stejně jako u vody v čajové konvici stoupají proudy rozžhavené horniny k povrchu země. Donedávna se vědci spokojili s tím, že pomocí hlubinných zemských vrtů čerpali teplo na ohřev vody, která pak poháněla turbínu vyrábějící elektřinu. Na tomto principu fungují geotermální elektrárny.
Geotermální energie
Jedná se o tepelnou energii vznikající uvnitř zemského jádra, která se dere na povrch. Projevuje se jako erupce sopek a gejzírů, horké prameny či výrony páry.
Na Havaji vrtnou sondu vedoucí k magmatu raději pohřbili
Na Islandu sice nežijí krtci, ale o vrtání děr do země se stará projekt IDDP (Iceland Deep Drilling Project), tedy „Islandský projekt hlubinných vrtů“. Na jihovýchodě ostrova v roce 2009 hledal tým IDDP vhodné místo pro geotermální vrty. V oblasti zvané Krafla vyhloubili díru o rozsahu 2 kilometrů, ale našli jiný poklad, než hledali. Navíc jim nečekaný objev zničil vrtné zařízení. Narazili totiž na kapsli se žhavým magmatem o teplotě dosahující 1000 °C. Stejná náhoda potkala i geology na Havaji o dva roky dříve, ale tam se ale rozhodli šachtu kvůli obavám o bezpečnost radši zabetonovat.
Na sopky chrlící lávu si Islanďané už zvykli
Obyvatelům Islandu nejspíš připadá riziko sopečná erupce stejně všedně jako automobilová nehoda. A proto na rozdíl od Havaje vrt nezakopali, ale ještě zdokonalili. Kvůli malé odolnosti materiálů překopali trasu vrtu, aby se vedl v místech s nižší teplotou (kolem 400 až 500 °C). Z betonu a ocele vytvořili uvnitř vrtu pouzdro, které šlo na povrchu zašpuntovat víkem, než dosáhli v celém tunelu potřebné teploty. Po „odšpuntování“ víka začal otvor chrlit superhorkou páru.
Prvním neúspěchem nic nekončí
Plán postavit k vrtu turbínu poháněnou právě parou, ale zhatil slabý ventil, který nevydržel extrémní teploty. Po dvou letech testování a příprav musel být vrt nakonec v roce 2012 uzavřen. Nicméně, Islanďané se nenechali odradit prvním neúspěchem. Podle předběžných dat by elektrárny využívající páru ohřátou horkým magmatem mohly vyrobit dvakrát více energie než klasické geotermální elektrárny. Proto nyní zvažují opětovné otevření vrtu nebo vyhloubení nové hlubinné studny někde v okolí.
Kdo se bojí, nesmí vrtat do sopek
Podle profesorky geofyziky Gillian Foulgerové samotné hloubení jam do aktivních sopek nemůže podnítit vulkanickou aktivitu. Na druhou stranu sopky najdeme v oblastech střetu litosférických desek, kde může docházet k dynamickému pohybu zemského povrchu. I vzdálený otřes země může uvolnit magma z kapsle a vytlačit ho vrtem nahoru. Proto se zatím nikdo neodváží provádět hlubinné vrty za účelem nalezení magmatu poblíž hustě obydlených oblastí. Každá země přistupuje k novým zdrojům po svém. V Číně se chystá stavba druhé "Velké čínské zdi".
