Velká solární elektrárna na Sahaře: Proč se (ne)postaví?
Velký solární komplex elektráren na Sahaře by podle profesora inteligentních inženýrských systémů Amina Al-Habaibeha mohl vyrobit až 200 000 TWh ročně. Pro představu, Temelín v roce 2018 vyrobil asi 15,66 TWh. Proč už se tedy na její výstavbě dávno nepracuje?
S první myšlenkou na vytvoření solární elektrárny na Sahaře přišel fyzik Gerhard Knies už v roce 1986, krátce po nehodě jaderné elektrárny v Černobylu. Elektrická energie by se podle něj měla vyrábět za pomoci slunečního záření ve vyprahlých pouštích, odkud by pak měla být vedena až do Evropy. Konkrétnější rozměry však celý plán dostal až o celých 19 let později, v roce 2005.
Sahara se teoreticky mohla stát největším obnovitelným zdrojem na světě. Prakticky si však projekt za poslední roky prošel nespočtem různých komplikací a technologických, environmentálních nebo politických překážek. Nyní mu ale možná svítá na lepší časy. Vědci totiž odhalili, že výstavba elektráren by mohla mít pozitivní vliv na místní vlhkost, srážky i vegetaci.
Project DESERTEC vzbudil velké nadšení a ještě větší pochybnosti
Cesta za novými zdroji energie pro Evropu začala v roce 2009, kdy byl projekt zpracován pod názvem DESERTEC. Jeho hlavním úkolem bylo vybudování sítě elektráren, které by využívaly obnovitelných zdrojů.
Nešlo jen o solární panely na Sahaře, projekt počítal také s fotovoltaickými panely na vybraných místech Evropy s dostatečnou intenzitou dopadajícího slunečního záření nebo třeba s využitím vodní energie.Jeho realizací by se podařilo dosáhnout diverzifikace a decentralizace zdrojů v Evropě. Zároveň by se také evropská energetika stala méně závislou na jaderné a fosilní energii.
Už od začátku se projekt setkával s velkým nadšením na straně jedné a s ještě silnějšími pochybami na straně druhé. Poukazovalo se hlavně na problémy s pouštním pískem, který by mohl poničit panely nebo na velké množství vody, které bude k jejich čištění a chlazení potřeba. Proto se k budování solárních farem většinou využívají přímořské oblasti. Zanedbatelné však nejsou ani náklady na údržbu, které by se v těchto odlehlých místech mohly vyšplhat na astronomické částky.
Kritickým hlasům však projekt dokázal odolat. Zničující pro něj bylo výrazné snížení cen solárních panelů, díky kterým pro Evropu bylo reálnější začít budovat solární elektrárny na svém území. Naprostým zlomem pak byl konec roku 2010, kdy ve většině arabských států započala vlna protestů a nepokojů, která trvá dodnes. V roce 2014 tak práce na projektu ustaly. Výzkum v této oblasti však i nadále pokračoval, stejně jako několik dalších solárních projektů v severní Africe.
Nové studie ukazují, že Sahara by se mohla díky elektrárně zazelenat
O možnosti vybudovat rozsáhlý komplex elektráren se však znova začalo hovořit koncem roku 2018, kdy prestižní magazín Science otiskl studii, která nastínila, co by velkoplošná instalace obnovitelných zdrojů energie mohla se saharskými pouštěmi udělat.
Autoři studie totiž přišli na to, že postavení obrovské solární megafarmy by mohlo pozitivně změnit podmínky v celém okolí. To, že větrné a solární elektrárny mohou narušit lokální teplotu a vlhkost, je celkem známý fakt, nikdo však doposud netušil, jaký vliv by měla obří síť elektráren právě na Saharu. Vedoucí autor studie Yan Li však dokázal pozitivní důsledky stavby doložit, i když zatím jen hypoteticky, prostřednictvím počítačových simulací. I tak jde o velký krok vpřed.
Ve svých modelech pracuje s farmou o velikosti Číny nebo Spojených států. Šlo by o zařízení, které by mohlo produkovat až 82 TW energie. To je přibližně pětkrát tolik, než kolik potřebuje svět nyní. Takový komplex by mohl snižovat teplotu povrchu, vytvářet stinná místa a lokálně měnit proudění vzduchu. Tím by vznikl prostor pro uchycení vegetace. Poušť by tak mohla přestat postupovat a s největší pravděpodobností by se dokonce zazelenala.
Uvést projekt k životu není vůbec jednoduché
I když projekt vypadá lákavě, jeho hlavním problémem je právě obrovský rozsah. Celá realizace by vyšla velmi draho, a proto se stále zvažuje, zda by nebylo efektivnější a bezpečnější investovat více spíš do decentralizovaných elektráren v Evropě. V potaz je potřeba vzít také to, že při realizaci projektu by se Evropa stala na Sahaře závislou, což není moc výhodné z politického hlediska.
I z těchto důvodů jde zatím pouze o vizi, která je někde daleko v budoucnosti. Než bude připravena proměnit se v realitu, možná už dávno budou k dispozici jiná, jednodušší řešení.
