Vše o elektřině

Liberalizace trhu s elektřinou nižší ceny pro koncové zákazníky nepřinesla

Dobrovolně nebo z donucení evropskou směrnicí podstoupily všechny členské státy EU liberalizaci svého energetického sektoru. Deregulace a privatizace státních monopolů měla posílit konkurenční prostředí a vytvořit tlak na nižší ceny elektřiny i plynu. Jaké dopady měla liberalizace českého trhu s elektřinou, která probíhala mezi lety 2002 až 2006?

6. května 2014

Průkopníky v deregulaci energetiky byli Britové

Liberalizace trhu s elektřinou

Trh s elektřinou v ČR se plně liberalizoval, tedy otevřel, v roce 2006. Zákazníci od té doby mohou zdarma přecházet mezi dodavateli, což do té doby možné nebylo.

Na konci 2. světové války většina evropských zemí znárodnila energetický průmysl z obavy o bezpečnost země. Z výdělečného monopolu ve státních rukou se ale stala horká brambora v době ropné krize ze 70. let, kdy spolu s cenou ropy vylétly do astronomických výšin i cen energií. Dramatický nárůst cen elektřiny či plynu se rovnal pro vládnoucí stranu politické sebevraždě, proto státní energetické podniky často končily ve ztrátě. Ale až úspěšná deregulace energetiky ve Velké Británii z 90. let odstartovala liberalizační vlnu na trhu s elektřinou a plynem ve zbytku Evropy. Do té doby převládal názor, že energetika může fungovat jenom jako přirozený monopol pod dohledem státu.

Jednotný vnitřní trh s elektřinou měl odstranit cenové rozdíly mezi zeměmi

Evropská komise si vytyčila za cíl vytvořit jednotný vnitřní trh s elektřinou, protože elektřina se obchodovala pouze uvnitř jednotlivých zemí s velmi rozdílnými cenami. Záleželo na druhu paliva, které se používalo k její výrobě. Rozboření monopolistické struktury oddělením distribuce od prodeje samotné energie mělo přivést do hry více různých obchodníků s elektřinou, které konkurenční boj o zákazníka donutí k snižování cen energií. Monopol tedy zůstal zachován v distribuci, protože konkurence mezi distributory by vedla jen k zaplevelení krajiny dráty vedoucí elektřinu.

České domácnosti mohou vybírat mezi dodavateli od roku 2006

U nás liberalizace trhu probíhala postupně v několika etapách od roku 2002 až 2006. Nejdříve si svého dodavatele mohli svobodně zvolit velkoodběratelé. Nakonec přišla řada i na domácnosti.

Trh s elektřinou se otevřel:

Od 1. ledna 2002 pro odběratele s roční spotřebou nad 40 GWh
Od 1. ledna 2003 pro odběratele s roční spotřebou nad 9 GWh
Od 1. ledna 2004 pro zákazníky s průběhovým měřením spotřeby
Od 1. ledna 2005 pro maloodběratele z řad podnikatelů
Od 1. ledna 2006 pro maloodběratele z řad domácností

Dvoukolejný systém: Konkurence mezi dodavateli, regulace při distribuci energie

Účet za elektřinu se kvůli liberalizaci trhu vlastně rozpadl na dvě části, platbu dodavateli za silovou elektřinu (cena za zboží) a platbu distributorovi a dalším subjektům (provozovatel přenosové soustavy, operátor trhu) za dopravu elektřiny až k zákazníkovi. Podobně jako když při nákupu v e-shopu platíme část peněz za objednaný výrobek přímo prodejci a další díl za poštovné a balné České poště. Zatímco výše první platby závisí na střetu nabídky s poptávkou na trhu, druhá platba podléhá regulaci ze strany Energetického regulačního úřadu (ERÚ).

Liberalizace trhu s elektřinou v ČR v číslech

Na svobodnou volbu dodavatele si české domácnosti začaly zvykat až postupně. V prvních třech letech liberalizovaného trhu se odhodlalo ke změně dodavatele jen velmi málo domácností.

Cíl snížit ceny elektřiny pro koncové zákazníky se v České republice stejně jako ve většině evropských států nepodařilo naplnit. I v zemích, kde cena energie po dokončení liberalizace klesla, šlo jen o krátkodobý efekt. V období od roku 2000 do začátku hospodářské krize totiž celosvětově stoupaly burzovní ceny elektrické energie, ropy i zemního plynu. Proti tomu ani větší konkurence na trhu nic nezmohla. Později se o růst cen energií pro české spotřebitele zase postaralo zavádění ekologických daně a zvyšování poplatků na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny, ale i sbližování cen elektřiny na středoevropském trhu.