Rádio na kliku od Trevora Baylise pomohlo šířit informace Afričanům bez elektřiny
Vynálezci nejsou jen vyšinutí géniové, kteří dokáží v pěti letech smontovat prototyp robota z dětské stavebnice a starého počítače. Britský experimentátor Trevor Baylis tvrdí, že i převratné vynálezce najdeme mezi obyčejnými lidmi, kteří se nebojí přemýšlet trochu jinak než „stádo“. A neuškodí ani, když si jako děti budete hodně hrát se stavebnicí Merkur. Kdo si hraje, nezlobí a hlavně vynalézá.
Trevor Baylis (*1937)
Britský vynálezce se proslavil zejména sestrojením přenosného rádia na kliku, které se obejde bez baterií. Jeho vynález umožnil rychlé šíření informací v rozvojových zemích, což umožnilo lépe bojovat s virem HIV. Navrhl také stovky zlepšováků pro ulehčení života tělesně postižených lidí.
Malý Trevor žil v Londýně od svého narození v roce 1937 a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl v budoucnu změnit život milionům lidí v Africe jedním šikovným nápadem. Sice trávil dlouhé hodiny montováním vláčků, traktorů a jiných vozítek ze stavebnice Meccano (obdoba českého Merkuru), ale podobně se bavil asi každý kluk. Kromě hry na stavitele miloval také plavání. V 15 letech dokonce těsně neuspěl v kvalifikaci na letní olympijské hry.
Kaskadér i cirkusák pod vodou
K technice Baylis trochu přičichnul, když brigádničil ve společnosti, která se věnovala mechanice zemin. Ale jeho první opravdovou prací se stal prodej bazénů, kde mohl využít své plavecké nadání. Kromě slovního přesvědčování totiž zákazníkům klidně vystřihl perfektní skok z výšky do vody.
Ve firmě se později přesunul od obchodu k výzkumu, ale předvádění akrobacie nad a pod vodou se nevzdal. Vystupoval i v cirkusu nebo v různých show. Kromě skoků ukazoval i kouzelnická čísla útěku z pastí pod vodou.
Nebezpečný život mezi akrobaty
Nešťastná smrt jeho kamarádky při čísle vzdušné akrobacie na šálách a lanech a zranění jeho přátel kaskadérů ho přinutila k úvahám nad problémy tělesně postižených lidí v každodenním životě. „Uvědomil jsem si, že od invalidity nás dělí jen jedno sklouznutí po banánové slupce,“ říká Baylis k události, která ho zasáhla. Postupně vyplodil kolem 3 stovek vynálezů pro ulehčení různých manuálních činností (např. nůžky či otvírák na lahve a sklenice pro jednoruké).
Ze zlepšováků pro handikepované ale nekoukalo moc peněz, proto se Baylisových nápadů nechytl žádný podnikatel a většinou zůstalo jen u jednoho prototypu.
Ve správný čas, u správného televizního pořadu
V roce 1991 seděl Baylis před televizní obrazovkou, kde právě běžel pořad o šíření nemoci AIDS v Africe. Řešení viděli autoři dokumentu ve větší informovanosti místních obyvatel.
Jenže v oblastech, kde je elektrických drátů jako papoušků na Antarktidě, se informace předávaly většinou ústně a tedy velmi pomalu.
Navíc samotné baterie (např. do přenosného rádia) se v těchto koutech pomalu vážily zlatem, takže si je málokdo mohl dovolit.
Od prvních gramofonů k vynálezu rádia na kliku
Baylisovi při sledování pořadu blesklo hlavou, že přece původní gramofony byly poháněny ručně natahovaným hodinovým mechanismem na pružině, takže není důvod, proč by podobný trik nemohl fungovat třeba u rádií. Britský kutil se vrhnul do své dílny, kde rozpitval dětské autíčko, aby z něj vytáhl elektrický motor, a začal tvořit.
První prototyp natahovacího rádia na kliku potřeboval 2 minuty točení pákou, aby zařízení přijímalo rádiový signál pouhých 14 minut. Baylis se ale nevzdal a postupně svůj výtvor zlepšoval.
O vynález nejdřív nikdo moc nestál
Osud mu hodil další klacky pod nohy, když se vynálezce snažil se svým objevem prorazit. Pár let se mu nepodařilo nadchnout žádného investora, aby vložil do výroby rádií na kliku své peníze. Obrat nastal až po odvysílání programu o Baylisově vynálezu v BBC.
Díky finanční injekci od investora Roryho Steara vznikla v roce 1995 společnost Freeplay Energy, která v jihoafrickém Kapském městě otevřela továrnu na výrobu rádií na kliku a začala šikovná zařízení dodávat do odlehlých osad v zemi. Krátce po Jižní Africe následovaly další země.
Anketa
Zakrátko se z Baylise stala téměř celebrita. Jeho vynález plnil přední stránky novin a zvali ho do televize i rozhlasu. Kromě vědeckých ocenění a setkání s britskou královnou získal i originální titul Kuřák dýmky roku 1999. Uděluje ho svérázná společnost přátel dýmky každý rok zajímavým osobnostem, které spojuje právě láska ke kouření dýmky.
Trevor Baylis ukazuje, co se dá vyrobit ze stavebnice Meccano
Zajímavosti ze života Trevora Baylise
- Živil se různě. Působil jako lodivod, akrobat v cirkuse, obchodník se šrotem i se zahradními bazény.
- Vymyslel i piezoelektrické boty, tedy obuv, která při chůzi vyrábí elektřinu. Při procházce si pak můžete třeba nabít mobil.
- Vynalezl také kufr, který se sám zváží, takže před cestou letadlem máte jasno v tom, jestli na letišti projdete kontrolou bez poplatků za překročení maximálního váhového limitu zavazadla.
- Stal se i autorem prvního rádia, které nabíjí solární panely.
- Společnost Freeplay Energy později začala využívat jiný zdroj energie pro přenosná rádia a obešla tak Baylisův patent, takže vynálezce k žádnému velkému bohatství nikdy nepřičichl.
- Jeho autobiografie končí slovy: „Ať jsou všechny vaše sny patentovatelné.“
- Založil organizaci, která pomáhá britským autorům nevšedních nápadů prosadit se na poli byznysu a ochránit jejich patentová práva.
- Jeho citát: „Klíčem k úspěchu jsou originální myšlenky. Konvence a pravidla působí jako nepřátelé pokroku. Každý, kdo dokáže vnímat své okolí bystřeji než průměrný zabalený bochník na regálu v supermarketu, dokáže něco zajímavého vynalézt. Vynálezci nejsou podivíni, ale obyčejní lidé“.
